Veršovaná pověst Richarda Neugebauera ze sbírky Čertův kámen se stala podkladem pro nový znak. „Ale na obecní pečeti má obec půl kozla už od roku 1667,“ poukazuje Jiří Šikl. Takže vlastně i v tomto případě asi platí, že na každém šprochu bude pravdy trochu. A pověst zřejmě nelhala.
A jak to vlastně bylo? Barboru Klimšovou z Jám prý kdysi na smrtelné posteli vyzpovídal jeden z mnichů, kteří tam že žďárského kláštera přišli vybírat desátek. Za tuto službu, která ji zachránila před peklem, dostali mniši starého kozla. Toho si nechali v úschově u místního rychtáře a pokračovali v cestě.
Čerta, který měl spadeno na Barbořinu duši, to strašně rozzuřilo. „Jakého jsem jen dělal já osla babě, jež teď se v nebi mně směje! A za to dala starýho kozla!! Nikdo ho stejně koupit už nechtěl! A vám to zhola nevadí páni, jen když jste čerta okradli sprostě, byste se dobře měli jen sami,“ stojí psáno ve zveršované pověsti.
Ďábel se okamžitě vydal po stopách mnichů. Jakmile je dohnal, proměnil se v kozla a aby se bratru Ambrožovi, který se zpovědi a rozhřešení ujal, pomstil, nabral ho pořádně na rohy. „Rozběhem síly nabývá, zadek na rohy nabírá, až lítá tělo v povětří. Ambrože rarach nešetří. Ten prosí z nebes vše svaté, proklíná plémě rohaté. Nadává, prosí i hrozí bídné potvoře kozí,“ pokračuje pověst.
Pak se kozel zpátky v čerta proměnil a zmizel. Mniši se vrátili zpět do Jám, kde našli kozla uvázaného u lípy před rychtou. Ačkoliv se rychtář dušoval, že se kozel po celou dobu z místa nehnul, rozzlobení mniši přikázali přivést řeznického mistra, aby tu rohatou potvoru okamžitě zabil. Maso si pak vzali s sebou do Žďáru, ale kůži a kozlí hlavu nechali rychtáři s tím, aby hlavu nechal vysušit a poté ji do kláštera poslal. „Rychtář dal pěkně napnouti kůži, vyčistit lebku s velkými rohy. A když pak vyschla vyškrábat hladce, vymazat lojem celou na ruby. Na to pak jemnou otavou suchou vycpána hlava, břicho i hrudí. Kde oči v kůži nechaly díry, vsazena sklíčka, jež dojem budí leskem i barvou, že živý kozel prchlivě, zlobně kol sebe hledí,“ vypráví dále pověst.
Takto vycpaného „půlkozla“ pak rychtář poslal do Žďáru klášterním bratřím. A když pak prý opat kláštera udílel obcím pečetní znaky, nechal do něj dát Jámám z pomsty rohatou kozlí hlavu s mocným hrudím.
