Společně se svým trasérem má za sebou měsíc v sedle dvojkola. Trasu nejslavnějšího cyklistického závodu společně dokončili s dvoudenním rozestupem oproti oficiálnímu peletonu. „Vyjížděli jsme většinou kolem půl šesté, půl sedmé ráno, záleželo o jakou etapu šlo. V sedle jsme seděli v průměru šest až osm hodin denně. Začínali jsme ve stejný den jako Tour de France, u tratě byly mraky lidí a ta atmosféra, kdy nás povzbuzovali, byla jedinečná,“ vypráví Ondřej Zmeškal.

Mezinárodní tým biologů pod vedením Josefa Bryji obohatil savčí faunu hned o pět nových rodů hlodavců.
Vědci z Třebíčska popsali pět nových rodů afrických savců

Oproti profi peletonu trať Tour de France absolvovali za plného provozu. „Čtyři etapy jsme jeli těsně před profíky. Tou dobu už moc aut nejezdilo. Stály tam policejní hlídky, ale silnice přímo uzavřená nebyla. Stihli jsme to do cíle do momentu, kdy závodníci na etapě začínali. Když jsme jeli za běžného provozu, bylo to horší. Měli jsme doprovodné auto s výstražným majáčkem, aby lidé tušili co se děje. Řidiči jsou ale řidiči. Někde nás míjeli o pár centimetrů, nebo nás předjížděli v nepřehledných úsecích přes plné čáry. Bylo tam pár nepříjemných situací,“ popisuje profesionální sportovec.

Tour de France v číslech

- měří 3 414 kilometrů

- nejdelší etapa měří 248 kilometrů

- nejkratší 27 kilometrů

- závod se jede 21 dní

- mezi nimi jsou pouhé 2 dny volna

- trať je z poloviny rovinatá, z poloviny kopcovitá a hornatá

Při cestě mu pomáhal čtyřčlenný doprovodný tým. Každý měl přesně svou úlohu. Ve výpravě nechyběla ani Ondřejova přítelkyně Petra Vodičková. „Nejtěžší pro mě bylo, když jsem ho večer viděla totálně vyčerpaného po některých úsecích. Osobně jsem to špatně snášela. Člověk navíc pořád musel fungovat, přemýšlet i za něj, aby měl vše nachystané a ulehčit mu co nejvíc to šlo. Starala jsem se i o organizační věci, mnoho věcí jsem řešila po cestě na kolenou. Jinak jsem byla i šéfkuchařkou výpravy,“ vzpomíná Petra Vodičková. „Řešila i vše ohledně ubytování a po příjezdu mě vždycky ošetřovala,“ chválí ji Ondřej Zmeškal.

I přes únavu ale nikdy neměl chvíli, kdy by to chtěl vzdát. „Některé etapy byly sice šílené, ale zvládli jsme to. Paradoxně nejhorší byla třináctá rovinatá etapa. Foukal silný vítr, ten úsek má nějakých 220 kilometrů, přijel jsem tak vyřízený, že jsem si říkal, nevím jestli zvládnu další den na kolo sednout. Náročné to bylo i pro traséra při sjezdech, kdy řídí rukami nějakých 150 kilogramů místo obvyklých osmdesáti,“ poodhaluje sportovec.

Tour de France ve tmě doprovází i charitativní sbírka. Její výtěžek podpoří nevidomé děti, které chtějí sportovat. „Momentálně je vybraných nějakých sto tisíc. Poběží ještě dva měsíce. Chci podpořit ty děti, protože sám dobře vím, jaké to je, když člověk chce sportovat a vůbec fungovat bez zraku,“ upřesňuje Ondřej Zmeškal.

O svém projektu připravuje také dokumentární film a knihu. „Musíme ale projít všechny záběry. Uvidíme, co se podařilo zachytit. Myslím, že to bude práce tak na rok, než to dáme do kupy. Zatím jsme se předběžně bavili, že bychom to chtěli stihnout symbolicky před začátkem příští Tour de France. Nějak podobně by to mohlo být i s knihou,“ plánuje Ondřej Zmeškal.