Navíc je zcela přesvědčen, že o zásoby ve spíži se budete dělit rovným dílem. Málokdo z nás je ochoten ustoupit takovémuto nátlaku bez boje.
Jak ale vyzrát na mravence a zároveň se vyhnout obětem na životech, myšleno těch mravenčích? Poradenstvím v této oblasti se zabývá Milan Daďourek ze Sdružení Krajina, které sídlí v Počítkách u Žďáru nad Sázavou.

Poradensví a mravenci? To je hodně neobvyklé…
Co se týká mravenců, tak naší specializací jsou převážně mravenci lesní. Dalo by se říct, že poradenství v tomto oboru je tak trochu výjimečné a jinde těžko dosažitelné. Ročně odpovíme zhruba na dvě stě dotazů k této problematice.

Na co se vás lidé nejvíce ptají?
Naprosto nejčastější otázkou je jak odstranit mraveniště. Tyto dotazy nepatří mezi mé nejoblíbenější, protože mravenci jsou součástí přírody a patří do ní. Naštěstí tyto dotazy nepřesahují patnáct procent z celkově kladených otázek. Ty jsou většinou velice rozmanité. Lidé bohužel hledají většinou pomoc až ve chvíli, kdy se sami dostanou do střetu s ochranou přírody.

Vzpomenete si na nějaký kuriózní dotaz?
Zajímavým dotazem byl ten, ve kterém se nás tazatel ptal, jestli by se dali mravenci přemluvit, aby nechodili cestou, kterou už si vyšlapali. To mě dost potěšilo, protože ve většině dotazů se projevuje spíše nedostatek respektu k přírodním danostem. A tato otázka v sobě zmíněný respekt má. Šlo spíše o to, jak se s mravenci sžít tak, aby obě strany mohly fungovat vedle sebe.

A přemluvili jste mravence, aby chodili jinudy?
Metody na to jsou a je jich relativně dost. Záleží hodně na místních podmínkách a mnohdy v tom hrají roli i nenápadné věci, kterým člověk nepřikládá žádnou váhu. V téhle souvislosti si vzpomínám i na jiný případ. Na hřbitově ve Velkém Meziříčí byla provedena těžba starých stromů. Byla tam i mraveniště lesních mravenců. Ti bezprostředně po těžbě začali ve velké míře pronikat do okolních zahrad. Sousedi si stěžovali a tak jsme se tam nakonec ocitli i my. A zjistili jsme, že mravenci do zahrad nechodí ani tak proto, že by je tam něco kdovíjak úžasného lákalo, ale protože k zahradám vedly udržované písčité cesty. A pro ně bylo jednodušší chodit po těch sypaných cestičkách, než se prodírat pozůstatky po těžbě a travním porostem. To je vlastně i příklad toho, že některé důvody proč mravenci něco dělají, mohou být velmi jednoduché a snadno pochopitelné.“

„Mravencologů“ u nás asi mnoho není. Kde všude je potřeba vašich rad a služeb?
Pohybujeme se na území kraje Vysočina, Olomouckého, Moravskoslezského a Jihomoravského. Dá se říct, že po celé Moravě. Ale byl jsem konzultovat i v Ústeckém nebo Karlovarském kraji. O konzultaci nás občas žádají i ze Slovenska. Skupinou lesních mravenců se totiž příliš mnoho odborníků nezabývá. Takže lidé se vlastně nemají na koho obrátit.

Jak se daří mravencům ve Žďárských vrších?
Žďárské vrchy, co se týká mravenců, na tom nejsou nijak výjimečně. Není tu žádná větší, republikově významná lokalita, ale na druhou stranu Žďárské vrchy na rozdíl od mnoha jiných částí republiky ani netrpí tím, že by tu mravenci nebyli. Dalo by se asi říct nuda a šeď. Je tu relativně stabilní, ale poměrně řídká populace.

Helena Zelená Křížová