Žabí láska je láskou až za hrob. A to doslova a do písmene. Například takové ropuchy, kterých při jejich cestách za rozmnožováním můžeme nyní na silnicích a stezkách potkávat čím dál více, mnohdy za svou náklonnost k druhému pohlaví zaplatí životem.

Ropuší samičky jsou větší než samci, kteří se ke své „vyvolené“ nechovají nijak galantně. Naopak, skočí jí na záda a nechají se odnést až k tůňce či rybníčku, kde pak dochází k rozmnožování. „Teď je takové krizové období, kdy se žáby hodně pohybují po krajině a směřují k tůním. Zabránit tomu, aby je přejelo auto, asi nemůžeme. Ale na cyklostezkách se jim dá vyhnout,“ podotýká Coufalová.

Na jednu ropuší samičku připadá ve volné přírodě hned několik nápadníků. Tak se občas se stane, že si k místu rozmnožování nese na zádech více samců. Jejich „vášnivé objetí“ jí pak ve vodě může způsobit nepříjemnou smrt utopením.

A stává se také, že se ropuší samečci spletou a namísto na záda ropuší „krasavice“ vlezou na jiného tvora - třeba na mrtvého kapra nebo na skokana.

Pokud proběhne všechno hladce, naklade samička do vody vajíčka a samec je oplodní. Z vajíček se po dvanácti dnech vylíhnou pulci.

Ekologicky laděná organizace Sdružení Krajina se stará o několik tůní vhodných k žabímu rozmnožování. Mnohé z nich její členové sami vybudovali. A některé slouží i jako přírodní učebny. „Máme tůňku na Hrnečnici u Nového Města na Moravě i na Hliníkách u Křižánek. Dělali jsme i tůně na Loukách v Jeníkově. A staráme se také o Laguny u Bohdalova a další,“ vyjmenovala některé z malých vodních ploch, jež opečovávají, Darina Coufalová.

„O tůňky se pravidelně staráme, vytrháváme například rostliny, které tam jsou nežádoucí. Žáby ke svému rozmnožování potřebují otevřenou hladinu,“ doplnila.