„Předvedeme vám s panem Peňázem trauf, což je kování pod dvěma kladivy. Probijeme díru do železa, to je základní kovářský spoj a také taková chlapská práce," vysvětlil kovář.

Kladiva se ale v jeho dílně mohl o víkendu chopit kdokoliv. „Pojďte si zkusit vykovat třeba hřebík," zval řemeslník. Pod jeho zkušenýma rukama pak tento malý kousek železa získal potřebné tvary během chvilky.

„Jinak jsem tu teď dělal nějaké drobnosti – konzolu na světlo, lustr na chalupu do Křižánek, originální škrabák do krbu. Z těch větších věcí nás čekají například garnýže. Ale jinak si u nás mohou lidé objednat všechno: mříže, ploty, zábradlí, brány a tak dále," vyjmenoval Josef Tulis.

Poctivou řemeslnou práci prý dnes lidé příliš neocení. „Pořizují si něco, co se jako kovařina jen tváří, od firem, jež vyrábějí ze zápustek s pětinovými náklady, protože materiál kupují po kamionech, barvy po tunách, mají toho plné sklady. Na nás v podstatě zbylo jen to, co oni neumí vyrobit. Ale jak říká kolega – máme smůlu, že nás to baví. Zatím to ještě pořád jde, když nebude hůř, bude to dobré," vyjádřil se kovář z Dlouhého.