Tato všechna povolání vystřídal Ivo Strejček, rodák z Nového Města na Moravě, než se stal v roce 2004 poslancem Evropského parlamentu.

„Kdybych ale neměl skvělé domácí zázemí, ve kterém mi manželka i děti jsou pevnou a jistou kotvou, nemohl bych tuhle práci dělat. Jsem jim za to vše vděčný. Jen díky jim se mohu věnovat tomu, co mě baví,“ říká ženatý otec dvou dětí.

Blíží se volby do Evropského parlamentu (EP), ve kterých budete moci obhajovat mandát. S jakými osobními cíli jste do EP vstupoval?
Neudělat České republice ostudu a současně být aktivní všude tam, kde půjde o obhajobu našich národních zájmů. Vycházel jsem z představy, a v EP se mi to jenom potvrdilo, že mezinárodní politika je kolbiště „ostrých loktů“, kde zájmy vlastního státu jsou vždy jen na prvním místě.

Jste členem Hospodářského a měnového výboru EP. Co je náplní činnosti tohoto výboru?
Hlavními okruhy jsou problematiky nepřímých daní, DPH, spotřebních daní, cla, opatření dohledu finančního sektoru, pojišťovnictví a zejména vše, co se týká jednotné měny euro.

Můžete přiblížit, jak vypadá „obyčejný“ den poslance EP?
Je mylné se domnívat, že poslanec EP je neustále v Bruselu, ale většinu svého pracovního času tam skutečně trávím. Do kanceláře přicházím tak kolem 7:30, vyřídím poštu, projdu internetové zprávy (české noviny jsou v Bruselu k mání s jednodenním zpožděním). V 9:00 začínají jednání výborů nebo frakcí, končí ve 12:30. Nějaký oběd a začátek odpoledních jednání od 15:00 do 18:30. Odcházím kolem 21. hodiny.

Jaký je život v Bruselu? Je skutečně městem úředníků, jak to někdy velice sugestivně líčí některá naše média?
Já si Brusel vážně nezamiloval. Nepřipadá mi nijak zajímavý, je to docela šedivé město. Kdyby v Bruselu nebyly evropské instituce, které z tohoto sídla činí evropskou metropoli, bylo by to asi podprůměrné evropské hlavní město. Lisabon, Paříž, Berlín, Riga a samozřejmě Praha mají neopakovatelný šarm.

Obrovská byrokracie, to bývá nejčastější výtka kritiků současné Evropské unie. Jste takříkajíc „v centru dění“, je tato výtka oprávněná?
Absolutně. Model vládnutí, ve kterém nás byrokracie svírá v hrsti, má kořeny právě tady. Evropská komise má asi 45 tisíc úředníků. Řeknete, to je na správu celého prostoru EU dost málo, ale musíte k nim přičíst ty armády jejich „národních spolupracovníků“, kteří na národní úrovni uvádějí (či dokonce vylepšují) jejich nápady. Německá kancléřka Merkelová v jakémsi rozhovoru přiznala, že 80 procent času jednání německé vlády je věnováno uvádění evropských směrnic do německého práva. To je šílené!

Čeho se vám v průběhu pětiletého mandátu podařilo v EP dosáhnout, s čím jste spokojen?
V roce 2006 byla schvalována obludná chemická regulační směrnice. Některými návrhy se mi společně s kolegy podařilo její dopady na průmysl a zaměstnanost zmírnit. V roce 2009 se mi několika desítkami pozměňovacích návrhů podařilo napomoci českému předsednictví prosadit liberálnější a méně regulační směrnici o ratingových agenturách. Vystupoval jsem aktivně při obraně české jaderné energetiky, snažil jsem se zpomalovat přemrštěné návrhy vypjatého environmentalismu. Jsem si ale vědom, že provádět politiku takhle daleko od normálních běžných občanů je dost nesrozumitelné.

Jak se snaží poslanci EP pomoci v boji se současnou ekonomickou krizí? Mají k tomu dostatečné „nástroje a možnosti“?
Jedna věc je „snažit se“ a druhá věc je, co lze reálně a produktivně udělat. Na slově produktivně či prospěšně trvám, protože vymýšlet a prosazovat ekonomické nesmysly, to je výraz politického aktivismu, který je spíš škodlivý. Poslanci EP mají v ruce, podle mého názoru, jediný účinný nástroj k ovlivňování ekonomiky, a tím je sestavení a schválení evropského rozpočtu. Vždy jsem prosazoval, a budu tak činit i nadále, rozpočet vyrovnaný či přebytkový, aby zbylo na horší časy. Že je to politika správná, ukazují dnešní časy. Maďarsko po celá léta nedělalo nic a projídalo každý státní rozpočet, dnes čelí situaci státního bankrotu a s čepicí v ruce žebrá ve světě, kdo je může zachránit. Čína? Arabští šejkové?

Jaký je váš názor na Lisabonskou smlouvu?
Jsem jejím vážným odpůrcem. Jednak proto, že EU žádnou novou smlouvu nepotřebuje, jak její obhájci lživě tvrdí, jednak proto, že jejím důsledkem bude to, že velcí budou zákony psát, malí je budou dodržovat. Přeji si Evropu svobodnou, otevřenou, spolupracující a prosperující. Ne pomalého, křečovitého, byrokratického obra s centrální vládou. Už jenom to, než se příkaz dostane z centra do provincie - to bude ostatní svět o pět let jinde.

Obracejí se na vás čeští občané se svými problémy či starostmi, s kterými byste jim jako europoslanec mohl pomoci?
Většinou se na mě obracejí se svými domácími problémy. Velmi málo s problémy „evropskými“. S těmi za mnou přicházejí firmy, ne občané, které operují na velkém evropském prostoru.

Česká republika v současnosti předsedá Evropské unii. Jak je naše předsednictví vnímáno vašimi zahraničními kolegy v EP?
První tři měsíce, do pádu Topolánkovy vlády, jsme všechny překvapili svižností, schopností pružné reakce, vhodnými tématy a překvapující schopností hledat a domlouvat kompromis. To se přes noc ztratilo. Udělali jsme chybu, kterou budeme napravovat dalších patnáct let. Sami sebe jsme před zbytkem světa posunuli někam mezi Turkmenistán a „Absurdistán“. Ztratili jsme důvěru a kredit. Někteří zahraniční kolegové si klepou na čelo, někteří mají nepokrytou radost. Navíc, pokazili jsme to všem „malým“ v EU a potvrdili povýšené mínění „velkých“, že vládnout EU musí oni, protože ti „malí“ neumí vládnout ani sami sobě! Je to smutné a urážlivé.

Předpokládám, že budete chtít svůj mandát v EP obhájit. Jaké hlavní úkoly, podle vašeho názoru, Evropskou unii v nejbližší době čekají?
Ano, v červnových volbách do EP se pokusím svůj mandát obhájit. Evropskou unii čekají obtížné časy: ekonomická krize zřejmě obnaží spory mezi jednotlivými členy, euro se poprvé ve své historii dostane pod reálný ekonomický tlak. Členské státy, chtě nechtě, budou muset hledat cestu z dnešní situace ekonomickými reformami. To bude zvyšovat míru sociálního napětí uvnitř států, což se bude promítat i do mezinárodních vztahů. Globálně porostou země jako Čína, Indie a Brazílie, ale Obamova Amerika – bude-li pokračovat v rozhodnutích z dneška – bude oslabovat. Svět nečekají lehká léta, řekl bych.

Jak obtížné a náročné je skloubení práce poslance EP s rodinou? Netrpí váš rodinný život náplní této práce?
To víte, když pořád někde poletujete, rodinný život tím trpí. Kdybych ale neměl skvělé domácí zázemí, ve kterém mi manželka i děti jsou pevnou a jistou kotvou, nemohl bych tuhle práci dělat. Jsem jim za to vše vděčný. Jen díky jim se mohu věnovat tomu, co mě baví.

--------------------

Kdo je Ivo Strejček?

Narodil se 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a pracoval jako učitel. Hovoří anglicky, německy a rusky. V letech 1996 – 1997 byl tiskovým mluvčím tehdejšího předsedy vlády Václava Klause a vlády České republiky. Pracoval také jako poradce místopředsedkyně Parlamentu ČR za ODS Miroslavy Němcové.

V Evropském parlamentu, jehož je od roku 2004 poslancem, působí v Hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod. Zároveň působí ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Chorvatsko. Je ženatý a má dvě děti.

Tomáš Pohanka