A všichni společně. Hráli bez zábran a bez toho, aby se rozdělovali podle toho kdo, má jaký životní problém.

Integrovaná boccia (iboccia) je mladý sport a její základní vlastností je ona integrace, kterou si nese v názvu. Proč vlastně vznikla, vysvětluje bývalý vrcholový hráč Ladislav Kratina. „Z klasické boccie mi bylo trochu smutno, protože spousta mých přátel se na mě při hře mohla jenom dívat. Prostě nesplňovali podmínky proto, aby si taky mohli zahrát. Integrovaná boccia veškeré překážky boří. Mohou spolu hrát všichni, zdraví lidé, nebo s jakým kolik postižením. Třeba celá rodina, třeba parta přátel,” říká bronzový medailista z paralympiády v Pekingu.

Základním kamenem iboccie je tým, ve kterém si hráči mohou vzájemně pomáhat tak, aby se různé handicapy mezi nimi co možná nejvíce smazaly. „Takže třeba mentálně postižení, kteří nejsou schopni vymyslet taktiku, dostávají rady od svých asistentů,” říká guru české boccie.

Podle něj tak vzniká tak hra, která si sice zachovává soutěžního ducha, ale na palubovce převládá neopakovatelný pocit sounáležitosti.

Iboccia vychází z klasické boccie, což je obdoba francouzské hry pétanque. Od roku 1984 je paralympijským sportem. „Na Vysočině teď máme sedm závodních hráčů, z toho jednoho v první a tři ve druhé lize,” říká Stanislav Merunka, zástupce Asociace integrovaných sportů v Novém Veselí.