„Hrad se nám ale bohužel nepodařilo dostavět. Sníh přemrzl a už se z něj dál stavět nedá,“ posteskl si František Vacek. Ke sněhovému hradu měla ještě patřit jedna věž a hrad měl být vyšší o střechu, aby vypadal mohutněji.

Na stavbu hradu spotřeboval František Vacek asi deset kubíků sněhu. Sníh sváží, odkud se dá.

„V káře u auta potom sníh našlapeme a pomocí plechů ho nařežeme na kostky. A hrad jsme stavěli jako klasický dům. Jen místo malty máme sníh, který se dá dobře opracovávat,“ pousmál se „hradní stavitel.“

Hrad postavil během minulého týdne. „Ve středu jsme se synem Martinem začali dělat kostky. Druhý den nám přišel pomoct soused, se kterým jsme stavěli vnitřek. A ten třetí den nás už na hradě pracovalo asi třicet. Zapojila se do toho celá rodina i sousedé,“ poznamenal Vacek.

Naposledy stála u domu Františka Vacka před třemi lety perníková chaloupka. Další dva roky nebyly vhodné sněhové podmínky, takže se další výstavba mohla uskutečnit až letos. „Syn si zjistil, že by mohlo mrznout až do konce února, takže předpokládáme, že hrad vydrží ještě příští týden,“ poznamenal Vacek.

Původně si polenský stavitel myslel, že by mohli se synem postavit loď ze sněhu. Ale jeho syn Martin si nedovedl představit, jak by ji postavili. Tak dali radši přednost jeho nápadu se sněhovým hradem.

František Vacek si už jako malý kluk stavěl doma různé hrady a bunkry ze sněhu. Téměř před 40 lety začal budovat iglú, sněhuláky a medvěda pro malého syna. „Jako první jsem pro něj vystavěl na zahrádce medvěda, který byl asi dva a půl metru vysoký,“ zavzpomínal.

Michaela Hrozková