Bývá totiž často napadnutý plísní. „I kdyby byla jen na malém kousku, je lepší babku rovnou vyhodit. Vyříznutí nepomůže. Okem totiž vidíme jen část. Pokud plíseň na houbě už je, tak jí je prorostlá celá, i když to tak zdánlivě nevypadá. Hřiba žlutomasého bych nebrala v případě, že by měl popraskaný klobouček,“ vysvětluje Jiroušková. Ta vzala reportéra Deníku v úterý do lesa a prozradila další houbařské tipy a zajímavosti.

Zdroj: Deník/Kašpárek Jiří

Okolo Zubří je hned několik jehličnatých i smrkových lesů. Pro houbaře to je hotový ráj, protože mohou mít košík různorodých pochoutek lesa. Pestrý je také výběr holubinek.

„Jsou jedinými houbami, u kterých člověk pozná jedlost podle chuti. Ty jedovaté jsou totiž hořké. Naopak holubinka namodralá má krásnou chuť. Za mě je to jedna z nejlepších hub. Tu bychom mohli najít,“ vytyčuje mykoložka dnešní cíl. Jedním dechem však dodává, že je lepší houbu nechat v lese, pokud si sběratel není opravdu jistý.

Nahromaděná černá skládka ve Žďáře nad Sázavou
Skládka v centru Žďáru: Deník mapoval nepořádek u kontejnerů

Aby člověk houbu správně poznal, nestačí se dívat jen na klobouček. Důležité je zkontrolovat také podhoubí a třeň. Klobouček totiž houbaře často nachytá. Expertem na to je čechratice černohuňatá.

„Já jí říkám fitness nebo skrč se houba. Seshora totiž vypadá jako hříbek. Až když se k ní člověk sehne, uvědomí si, že to bylo zbytečné. Není to to, co hledal,“ říká se smíchem houbařka.

Čechratice je zajímavá ještě něčím. „Dříve se jí říkalo čechratka. Před pár lety jí ale odborníci dali jiné jméno. Čechratice totiž vystihuje lépe její klasifikaci. Taková změna názvosloví není úplně vzácná. Člověk musí být neustále v obraze, aby změny zachytil,“ povídá při procházce lesem Jiroušková. Ta od sebe rozezná stovky různých hub.

Houby
Daniela Lamatová z Vysočiny houbám rozumí. Najde je i na zahradě

Vzácností jsou však kuřátka. Mezi mechem a jehličím prosvítají na zářivě žlutou barvou. „Člověk je nenajde na každém rohu,“ komentuje zkušená houbařka. A zmiňuje i chyby, které houbaři dělají.

„Letos jsem už zastavila pár lidí s košíkem, kteří v něm měli hřib kříšť. Spletli si ho s kovářem, jenže na kříšti by si nepochutnali. Plete se také muchomůrka tygrovaná s muchomůrkou šedivou či růžovou. Tady je to nebezpečné o to víc, protože tygrovaná je jedovatá,“ upozorňuje.

Jiroušková předává své znalosti dál a pořádá také přednášky. Jednu bude mít šestnáctého září v Medlově kousek od Zubří. „Bude to o nejkrásnějších houbách Žďárských vrchů,“ zůstává tematická.

A zároveň jsme se dostali k našemu cíli. Před námi leží holubinka namodralá, která hýří všemi odstíny modré. „Je nejen hezká, ale i dobrá na smaženici,“ uzavírá spokojeně Jiroušková.