Kliknutím zvětšíte„Já ještě pamatuji haldy strusek. Ty ale postupně odplavila voda. Donesla je až na louku, která je za Kadovem směrem na Krátkou. Pak strusku zarostla tráva,“ pokračoval.
Parta Kadovských se z louky pod vedením někdejšího tajemníka místního národního výboru Františka Prokopa prý později rozhodla udělat fotbalové hřiště. Trávu posekali a postavili tam branky. „Jaké bylo ale naše překvapení, když se při slavnostním výkopu míč neodrazil od země. Prostě se neodrážel. Na strusce hrát fotbal zkrátka nejde. Veškerá naše práce vyšla naprázdno,“ usmál se Jindřich Brázda.
Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Jak vypadala kadovská huť, už víme jen z obrázků malíře Josefa Ledeliho. Založená byla v roce 1651. Za vznikem kadovských vysokých pecí stojí tehdejší majitel novoměstského panství František Maxmilián Kratzer ze Schönsperka. „Dochovala se nám i jejich jména. První se zvala Stará pec a k ní přibyla kolem roku 1656 druhá tavírna s označením Nová pec,“ připomněl žďárský historik Miloslav Lopaur.
„Dochované prameny nám ale neumožňují zjistit, zda obě tavírny byly v Kadově od počátku trvání hutí. Nebo tam byla alespoň jedna z nich přenesena z Fryšavy,“ dodal.
Kvalitní ruda
Železná ruda pro kadovskou huť se těžila v okolí. U Vlachovic, Rokytna, Studnic, Tří Studní, ale také nedaleko samotného Kadova. „Naleziště v okolí Kadova nebyla tak vydatná, ale ruda z nich byla velice kvalitní,“ podotkl kadovský starosta Jiří Lausch.
„Doly v Kadově patřily k nejdůležitějším nalezištím na novoměstském panství,“ potvrdil Miloslav Lopaur.
Litinové výrobky z kadovských hutí dosáhly velkého věhlasu. Hutě ale během své existence prodělaly několik krizí. Jedna z nich se jim nakonec stala osudnou. „Nejpodstatnějším faktorem bylo technické zaostávání hutí. Jejich konec byl neodvratný, protože modernizace nebyla možná. V lednu roku 1874 byla uvedena pec do klidu a již nikdy v ní nebyl zapálený oheň,“ prohlásil Miloslav Lopaur.
Pozůstatky někdejší budovy kadovské huti byly v Kadově patrné ještě do poloviny dvacátého století. „V padesátých letec jsme chodili do školy a zdi bývalé kadovské huti byly ještě poměrně velké. My jsme vždycky hodili tašku domů, vzali jsme motyky a bourali jsme je. Tehdy se razilo heslo se vším starým skoncovat,“ vzpomínal Jindřich Brázda.
„Kamení a stavební materiál lidé postupně rozebrali a použili na další výstavbu. Ale výrobky z kadovských hutí jsou takřka v každé chalupě. Třeba litinové křížky. Nejvíce se dochovaly církevní symboly. A taky železňáky, trojnožky do černé kuchyně,“ doplnil Jiří Lausch.
1
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
