Jak se člověk stane vyšetřovatelem?
Především musí přijít do řad hasičského záchranného sboru, chtít poctivě pracovat a mít trochu štěstí.


Kolik požárů jste vyšetřoval?
To se nedá tak jednoduše spočítat. Každým rokem v kraji vznikne téměř osm set požárů. Jejich šetření je týmová práce šesti vyšetřovatelů. V posledních letech jsem se zabýval především velkými požáry vzniklými na území kraje, a když zbýval čas, tak jsem šetřil i ty menší na území jihlavského okresu.


Vzpomenete si na první požár, ke kterému jste vyjížděl?
Je to už dávno, byl to požár zemědělského objektu na Pelhřimovsku, který jsme šetřili celé odpoledne a část noci. Druhý den dopoledne se dostavil úspěch a potvrzení jedné ze stanovených verzí - děti si tam hrály se zápalkami.


A jak vypadal ten poslední?
Ten mi určitě zůstane uchován dlouho v paměti. Jednalo se o požár zaparkovaných nákladních automobilů v bývalém vojenském prostoru na Jemnicku. Vzhledem k jeho rozsahu a závažnosti zabralo prověřování jednotlivých verzí a vyšetřování mnoho dní.


Na jaké požáry nevzpomínáte rád?
Byly to požáry, při kterých mnohdy nebyla vysoká škoda, ale došlo k tomu nejtragičtějšímu, a to ke ztrátě lidského života, především dětí a starších lidí. Ty mi v paměti zůstanou napořád. Je to o to smutnější, že ve většině případů byly tyto požáry zbytečné a mohla za ně neopatrnost.


Když člověk dnes a denně vyjíždí k požárům, ovlivní to nějak jeho život?
Rozhodně ano. Přiznám se, že to svým způsobem zanechá i určitou profesionální deformaci. Třeba to, že při odchodu z domova nebo z kanceláře mám snahu vypínat všechny elektrické spotřebiče.


Kdybyste měl jednou větou popsat, jaká vaše práce je, co byste řekl?
Náročná, ale velmi zajímavá.


Co vám bude na vaší práci nejvíce chybět?
Bude to především kolektiv pracovitých a obětavých lidí, kterými jsem byl vždy obklopen a na které jsem se mohl stoprocentně spolehnout. Za těch dvacet sedm let jsem poznal, že u hasičů tomu tak opravdu je.

PETRA MUSILOVÁ
LUCIE KUBÍKOVÁ