Čertů se letos v Horácké galerii urodilo víc, než dost. „Je nás nepočítaně, velkých čertů i malých čertíků. I když se děti snažíme moc neděsit, jen nás vidí, hned se přiznají ke všem svým hříchům. Asi vypadáme opravdu strašidelně. A ty největší zlobivce strkáme za mříže, od loňska už tam máme tři," ďábelsky se ve sklepení Horácké galerie usmíval čert Pavel. „Na Mikuláše věnujeme galerii čertům. Kdysi u nás bylo i nebe, ale to se časem odstěhovalo do muzea," doplnil ředitel Horácké galerie Josef Chalupa.

Podzemí někdejšího novoměstského zámku, v němž galerie sídlí, bylo pro peklo jak stvořené. Tamní prostory dokázaly vyděsit nejen drobotinu, ale také dospělé. „Báli se všichni," potvrdil čert Pavel.

K Mikulášským čertohrátkám, jak se novoměstská akce pro malé i velké děti nazývala, patřily neodmyslitelně i slzy. „Naše děti se bály hodně, čerti byli opravdu děsiví. Nejvíc se bál Pepíček. Asi oprávněně, protože byl nejzlobivější. Ale jinak se nám to hrozně moc líbilo," popsala Monika Dlouhá z Rokytna.
Bytosti pekelné ale neobsadily pouze sklepní prostory. Na zámeckém nádvoří si dokonce zapálily pekelný oheň, nad kterým provozovaly kovářské řemeslo. „A čerti nám udělali i výborné topinky," pochvalovala si Pavlína Smutná z Bystřice nad Pernštejnem, která se na Mikulášské čertohrátky do Nového Města na Moravě přijela podívat s celou rodinou.

V prvním poschodí Horácké galerie si malí i velcí návštěvníci mohli prohlédnout Lucipernu, kde ďáblové, místo aby hlídali vzácný Luciperův poklad, hráli karty jako o život.

Bytosti pekelné se usídlily i v podkroví. Tam, možná proto, že bylo nejblíže k nebi, byli ti nejhodnější ze všech čertů. Pod jejich vedením si děti mohly mimo jiné vyrobit i čertovské medaile.

Kdo už měl pekla dost, popošel o kousek dál a navštívil nebeská stvoření v Horáckém muzeu. Tam už je čekali nevinně čistí andělé a Mikuláš. „Andělé si na pomoc vzali knihu hříchů, to aby to ti, co zlobili, neměli tak jednoduché. Všichni museli zazpívat písničku nebo říct básničku a za to dostali od Mikuláše odměnu," vyjádřila se Alice Hradilová z Horáckého muzea.

Ale i nebeské bytosti naháněly některým malým návštěvníkům strach. „Malá se trochu styděla, musela jsem jí s písničkou pomoct. Ale nakonec jsme to zvládly," řekla maminka tříleté Verunky Fouskové. "Našemu Kubovi ukápla i slzička, když viděl anděly a Mikuláše. A to jsme se ještě ani nebyli podívat na čerty," podotkl Petr Štědrý, tatínek dalšího dítka, z něhož hodní andělé jen horko těžko dolovali písničku či básničku.

Jediným místem, kde nebylo vidět žádné dětské slzy, bylo Vratislavovo náměstí. Tam se naopak rozléhal smích a také spokojené mlaskání, to když si malí i velcí pochutnávali na laskomině sice nezdravé, ale o to oblíbenější, na opékaném špekáčku. A nechybělo ani něco na zapití.

„Podávali jsme zdarma svařené víno a horký čaj. A také perníčky. A kdo měl u sebe nějaké drobné a byl ochoten přispět, mohl nám přidat něco do pokladničky. To, co jsme vybrali, poputuje do Centra Zdislava," vyjádřil se novoměstský starosta Michal Šmarda, který spolu s místostarostou obsluhoval místní i přespolní.

Helena Zelená Křížová