Poprvé po dlouhé době si může nedělní hasičské slavnosti užít, aniž by jejich hladký chod záležel hlavně na něm. Do loňského roku totiž dělal sboru novoveských dobrovolných hasičů starostu a podobné akce vždy organizoval. A to víc než čtvrt století. Nejen za to získal na oslavách 120. výročí Sboru dobrovolných hasičů Nová Ves u Nového Města na Moravě titul Čestný starosta sboru.

„Od prvního ledna máme starostu nového. Je to můj místostarosta, kterého jsem si sám zacvičil," vysvětluje Pohanka. Své funkce se vzdal po šestadvaceti letech. „Teď se komunikuje hlavně přes internet, a to už na mě není," usmívá se sympatický hasič a trochu se chlubí, že některým sborům starosta vydrží sotva čtyři roky.

Oslava je v plném proudu. Mistříňanka ale zrovna nehraje, takže si můžeme povídat. Sedíme v Nové Vsi na výletišti, které místním dobrovolným hasičům patří. Schováváme se pod slunečníkem, protože nedělní slunce opravdu nikoho nešetří. Prohlížím si vycházkovou uniformu bývalého starosty. Bílá košile a dlouhé tmavé kalhoty. Obdivuji ho, že v nich v pětatřicetistupňovém horku vydrží.

Čtyřicet let u hasičů

Prvního požáru se Pohanka zúčastnil ještě jako nehasič. „Tehdy si mě vyhlídl velitel. Pamatuji si jako dnes, jak mi říká: Ty kluku, ty musíš jít k hasičům," vzpomíná dobrovolník. Nakonec se nechal umluvit a ke sboru se ve čtyřiadvaceti letech přidal.

„Soutěžil jsem s družstvem, patřil jsem i do zásahové jednotky. Byl jsem také členem kontrolní skupiny preventivních prohlídek. To znamená, že jsme obcházeli domy ve vsi a kontrolovali, jestli je vše v pořádku a jestli někde nemůže vzniknout požár. Teď už to je starost obce," vysvětluje Pohanka.

V roce 1988 ho sbor zvolil svým starostou. Na starosti měl hlavně organizační záležitosti. Brigády, dětské dny, karnevaly nebo velké oslavy. „Je to samé shánění. Nejdůležitější jsou ale vztahy mezi lidmi. Ti si musí vycházet vstříc, jinak by to prostě nefungovalo," zamýšlí se bývalý starosta. Hasiči spolupracují nejen s obcí, ale třeba i se sokoly. „My jim půjčíme autobus nebo výletiště, oni nás za to nechají trénovat na hřišti," vysvětluje Pohanka a dodává, že při domluvě s ostatními nikdy žádný větší problém nepamatuje. Jinak by to prý tolik let ani nevydržel.

Za šestadvacet let „starostování" se Pohanka účastnil hašení několika požárů. Jednou hořela řezačka v JZD, tam tehdy hasiči zasahovali do rána. V paměti mu ale nejvíce utkvěl hospodář, který si chtěl vyčistit půdu od pavučin. Zvolil ale příliš radikální řešení.

„Rozhodl se použít letlampu a pavouky s ní vypálit. Žhavé pavučiny nejspíš popadaly do sena a poté, co pantáta odešel z půdy, začalo hořet," vzpomíná hasič. Má ale i trochu úsměvnější vzpomínky. Jednou chtěli novoveští dobrovolníci obnovit maškarní tradici. Oblékli si kostýmy, vzali do rukou harmoniku a bubínky a začali obcházet vesnici. Obešli sotva deset chalup, když vtom se rozezněla siréna. A bylo po maškarách.

Na řadě jsou vnuci

Stejně jako spousta jiných i Pohanka přivedl do sboru nové členy z vlastní rodiny. „Více než mé syny ale uniforma zaujala vnuky. Z těch jsou teď zapálení hasiči. Tak uvidíme, jestli jim to vydrží," pyšně se usmívá dědeček.

Dobrovolným hasičům obětoval František Pohanka téměř celý svůj život. Nelituje toho, ačkoli členství ve sboru i svěřená funkce ho stály hodně sil, a ještě více volného času. „Žádná manželka není ráda, když se její muž vrací domů v deset hodin večer," podotýká hasič se čtyřicetiletými zkušenostmi. Jedním dechem však dodává, že měli vždy skvělou partu. A že vždy, když něco potřeboval, o pomocnou ruku nouze nebyla.

„Je v tom spousta vzpomínek a kus života. A kdybych mohl vrátit čas, šel bych do toho znovu. Protože když kolem sebe máte dobrou společnost, víte, že se vám bude dařit," pokyvuje hlavou František Pohanka a rozhlíží se kolem sebe. Všude je plno hostů, kteří oslavují výročí novoveského sboru spolu s místními hasiči. Celkem se v neděli v Nové Vsi prý sešlo víc než sedm stovek lidí. Mistříňanka si zase pomalu chystá nástroje a tanečníci se shánějí po svých partnerkách.

Dobrovolní hasiči za svoji práci nic nedostávají. O to víc je pro ně důležitější dobrý kolektiv, a hlavně vědomí, že mohou pomáhat a být užiteční. Třeba i uspořádáním oslavy výročí sboru. „Když za námi někdo přijde a řekne nám, že se mu tady líbí, je to pro nás největší odměna," uzavírá František Pohanka.