Psal se rok 1942 a Helenka jako židovka pár dnů po fotografování zmizela v transportu do koncentračního tábora, kde zahynula v plynové komoře.
Po bezmála devětašedesáti letech se ve středu Helenina fotografie, kterou si už dívka nestačila vyzvednout, dostala do rukou její příbuzné – dnes šestaosmdesátileté sestřenice židovské dívky Zuzany Ledererové. Ta jediná z celé rodiny válku přežila.

Výzva v tisku

„Když dědeček v roce 2005 třídil svůj archiv, objevil tam i fotografii mladé tmavovlasé dívky, která se u něj kdysi nechala vyfotit. Zakázku zaplatila, ale už si ji nikdy nevyzvedla. Její jméno si už po těch letech nepamatoval, ale dal tehdy výzvu do regionálních novin, zda ji náhodou někdo nepozná, případně se přihlásí nějací příbuzní, aby jim mohl fotografii i po tak dlouhých letech předat,“ popsal vnuk žďárského fotografa, zesnulého v prosinci roku 2007, Vilém Frendl.

Na upoutávku v regionálním tisku se ale nikdo nehlásil. Až předloni se náhodně objeveným obrázkem z fotografovy výzvy začala zabývat učitelka Jaroslava Zadražilová ze Základní školy ve Velkém Beranově. Ta se tématem židovství zabývala dlouhodobě a rovněž se společně se svými žáky angažovala v projektu Zmizelí sousedé.

Děti nakonec měly úspěch, protože díky usilovnému pátrání po pamětnících zjistily totožnost dívky z fotografie. A pak v archivu i to, že pocházela z Jihlavy, kde její rozvětvená rodina vlastnila prosperující kožedělnou továrnu. Jenže přišla válka, Böhmovi o majetek jako Židé přišli a odstěhovali se do relativně „bezpečnějšího“ Žďáru nad Sázavou. Transportu bez možnosti návratu se však nevyhnuli.

„Díky následné celorepublikové medializaci Helenina příběhu v tisku se přihlásila Helenina sestřenice Zuzana Ledererová z Prahy. Ta jediná z celé rodiny se před transportem shodou šťastných náhod zachránila, protože zrovna pobývala na mládežnickém kurzu v Dánsku. Po válce pak zjistila bolestnou skutečnost, že z jejích blízkých nikdo nepřežil. Ač už je nyní slepá, když jí podle jejích slov manžel v novinách četl příběh židovské dívky, hned jí bylo jasné, že musí jít o její sestřenici.

„To se pak porovnáním fotek v jejím rodinném albu potvrdilo. Dědeček by měl radost, kdyby věděl, že se fotka nakonec dostala do správných rukou,“ dodal Frendl.