Součástí Ochozy je i obrázková stezka. „Je to příjemná procházka za poznáním, už jsme ji absolvovali,“ usmívá se Jiří Kratochvíl z Brna.

Osm obrázků - osm zastavení.Zdroj: Deník / Helena Zelená KřížováCesta začíná za rybníkem Zichovcem. Coby vstupní brána slouží nedaleký železniční viadukt. „Trasa je dlouhá devět a půl kilometru a kdo chce, může si v novoměstském turistickém centru vyzvednout „skládačku“ s mapkou a podrobnými informacemi,“ nabízí Alice Hradilová z Horáckého muzea.

Poutníky čeká osm obrázků - osm zastavení. Ke každému z nich se váže jedna pověst či příběh. Nebo je spojený s nějakou pohádkovou bytostí. První zastávka je nedaleko chaty Silvie. Obrázek s názvem U hrobku, jehož autorem je Jiří Štourač, připomíná tragický rok 1713, kdy celou zemi postihl mor. „Toto místo připomíná historickou událost. Popisuje příběh rodiny, která před morem uprchla z Kolína k příbuzným do Nového Města. Místní ji ale do města nepustili. Museli zůstat v chatrči na kraji města. A tam také všichni nakonec zemřeli,“ vypravuje příběh z dávné historie Alice Hradilová.

Druhé zastavení je zasvěceno patronu myslivců a střelců, svatému Hubertovi. Jako Osm obrázků - osm zastavení.Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížovámnoho jiných světců, i on žil dlouho světským životem, jeho častou zábavou byl hon a lov. A právě tato zábava se stala prostředkem jeho obrácení na víru. Jednou při lovu prý narazil na jelena, kterému mezi parohy zářil zlatý kříž. Hubertem tento zážitek otřásl natolik, že přijal kněžské vysvěcení a odešel hlásat křesťanství mezi polopohanské obyvatelstvo. „Každý obrázek má jiného autora. Tento namaloval Jiří Dvořák,“ říká Alice Hradilová.

Dalším zastavením je místo zvané U obrázku. Na něm je znázorněna Svatá rodina od Miroslava Lamplota. Se Svatou rodinou má tragédie, která se zde 5. října roku 1768 udála, společného snad jen to, že jejím obrázkem označili zbožní lidé místo oné události. Tehdy se z novoměstského jarmarku vracela selka Čápová do Světnova. Dobře pořídila a nesla si domů spoustu zboží. Cesta vedla lesem Ochozou. Do Světnova už ale selka nedošla. Na druhý den ráno našel krajánek, který tudy šel, její mrtvé, oloupené tělo. A povídalo se, že v okolí byli viděni dva vojáci. Říkalo se také, že dva vojáci prodávali pak v Novém Městě nějaké zboží z jarmarku. Jak to s nimi nakonec dopadlo, nikdo neví. Ale místo přepadení bylo od té doby označeno obrázkem Svaté rodiny.

Vílí ráj a tři bratři

Počtvrté zastaví poutníci na louce zvané Pernovka. Ta prý bývávala vílím rájem. Odpradávna si lidé povídali o tom, jak je krásné spatřit tyto nadpozemské bytosti za noci tančit. Ale protože většina návštěvníků chodí na toto místo pouze ve dne, může si víly alespoň prohlédnout na obrázku Miloslava Dvořáka.

Osm obrázků - osm zastavení.Zdroj: Deník / Helena Zelená KřížováTři bratři Mileny Vyplašilové označují páté zastavení. Podle pověsti tu kdysi rostly těsně vedle sebe tři mohutné smrky. Jiní zase tvrdí, že na tom místě padli Čech, Lech a Rus, tedy tři bratři. A další prohlašují, že místo se zaručeně jmenuje po třech bratrech-muzikantech, kteří jednu zimní noc vyhrávali na tancovačce ve Vlachovicích. Když se vraceli domů do Nového Města, zastihla je sněhová bouře. Muzikanti se stulili ke stromu a mysleli si, že si jen chvilku odpočinou a počkají, než se bouře přežene. Pomalu se jim však začaly klížit oči a všichni tři usnuli. Na druhý den je tu Vlachovičtí, kteří šli na ranní mši, našli zmrzlé.

Obrázková cesta ale vede dále. Až do lokality, kde vládnou strašidla. Na místě zvaném U buku je totiž možné potkat horáckého hejkala. Malý, tlustý mužíček, nemytý a nečesaný, s hlasem, ze kterého každému vstávají hrůzou vlasy na hlavě, to je hejkal. A přesně tak jej na obrázku ztvárnila Eva Brychtová.

Předposlední obrázek najdou poutníci na zastavení sedmém – U lyžaře. Autora tohoto díla lze snadno poznat podle charakteristického rukopisu. „Nakreslil jej Karel Němec, autor sgrafitové výzdoby na novoměstském kostele svaté Kunhuty. Byl to místní rodák. A byl také velkým příznivcem lyžování,“ informuje Alice Hradilová.

Autorem obrázku na osmém zastavení je Milan Kotlář. Toto místo patří vodníkovi. A právě on obrázkovou cestu končí. Uzavírá ji další pomyslná brána – železniční viadukt Na Bělisku. „Stojí to za to. Prošli jsme se, a také pobavili a poučili,“ pochvaluje si Jiří Kratochvíl.