Letní sezona je zaměstnává na několika frontách, protože právě léto je časem pro zábavu, kterou svými vystoupeními přinášejí ostatním. „Ale pro nás je to taky zábava, takže s časem to vždy nějak vymyslíme a se zaměstnáním skloubíme. Když se chce, tak to jde," říkají o své zálibě Jaromír Vyboštok a Miroslav Skalník ze žďárské skupiny historického šermu Flamberg. Vyboštok je hejtmanem skupiny, působí tam přes dvacet let. Oba jsou ještě členy aktivní zálohy české armády. „To abychom toho neměli málo," dodávají s úsměvem.

Kdy vám letos začala šermířská sezona?

Jaromír Vyboštok: Letos vlastně docela pozdě, 6. června, účinkovali jsme v programu Dne Žďáru, ale od té doby jsme už stihli několik dalších akcí. Naposled to byly Slavnosti pernštejnského panství teď o prodlouženém víkendu. Byli jsme tam tři dny, a odskočili jsme si odtud ještě na jednu večerní akci do Vyškova.

Miroslav Skalník: Běžně míváme sezonu zhruba od poloviny května do konce září. Letos máme zatím poslední vystoupení naplánované na 28. září.

Přibližně kolik vystoupení za léto absolvujete?

J. V.: Zprůměrovat se to dá, za sezonu je to kolem dvacítky akcí.

Většina jich je mimo Žďár, co plánujete uspořádat doma?

J. V.: Letos jsme měli celodenní program při městských slavnostech Den Ždáru, ale teď budeme ve Žďáře vystupovat každý rok, což nás velmi těší. Město nám poskytlo prostory, kde jsme si mohli vytvořit zázemí, za což jsme vděční. S vedením města jsme se domluvili, že každý rok uspořádáme nejméně jednu větší celodenní akci, a pokud bude zájem, tak ještě jednu menší. Rádi budeme doma účinkovat pravidelně.

Vystoupení plánujete dlouho dopředu, ale co když někdo zavolá na poslední chvíli, že má o vás zájem, jste schopni dát dohromady rychloakci?

M. S.: Nejlepší je samozřejmě zavolat v únoru. (úsměv) Ale pokud máme čas, není problém akci rychle připravit.

J. V.: Samozřejmě, když máme volno, můžeme vyjet, máme vystoupení nacvičená. Ale v létě je právě velká pravděpodobnost, že budeme v práci nebo na dovolené.

Takže dovolenou v létě přece jenom stihnete?

J. V.: Já osobně třeba letos ne, budu ji mít na podzim, ale jde to. My máme výhodu, že je nás hodně, soubor má patnáct členů, takže na dovolené se vždycky nějak vystřídáme.

A kolik lidí je nejméně potřeba, aby zajistili kvalitní vystoupení?

M. S.: Zrovna nedávno jsme si v praxi vyzkoušeli, že i v pěti lidech jsme schopni dát dohromady dobré vystoupení.

Trénujete na ně dlouho?

J. V.: Máme ucelené programy, do nichž zařazujeme jednotlivé souboje, a ty jsou zase všechny zvlášť nacvičené. Souboj cvičíme minimálně rok, aby byl takzvaně k světu, ale lepší jsou ty takzvaně víceleté, které praxí stále zrají.

M. S.: Souboje někteří z nás často ještě postupem času vylepšují.

Příprava je také na čas náročná, v zimě trénujete dvakrát týdně, v sezoně v průměru každý týden vystupujete, není to pak už někdy rutinní záležitost?

J. V.: To ani náhodou. Nás šerm baví stále. Jako rutina se ostatně dělat nedá. Kdyby vás to nebavilo, nemůžete šermovat vůbec.

M. S.: Když to tak někdo má, tak to je potom asi nejlepší čas s tím přestat.

U vás tedy nehrozí, že byste z šermování byli už unavení?

J. V.: To nejde. S rutinou by mohlo přijít zranění, kterých je u nás naštěstí poskrovnu. Především je každá akce trochu jiná, i souboj je pokaždé jiný, i když třeba v maličkostech. Je to jako divadelní představení, ani ta nikdy nejsou úplně stejná.

M. S.: Také jsou tam pokaždé diváci, na které musíme reagovat. Souboje máme dobře nacvičené, ale může se stát, že přijde malé dítě a najednou se rozhodne štrádovat si to zrovna přes plac, kde právě vystupujeme. Na to pak musíme okamžitě reagovat. Takže když šermujeme, musíme být stále ve střehu a mít oči i vzadu, abychom byli schopni vyhnout se takovým situacím.

J. V.: Našimi hlavními rekvizitami jsou zbraně. Ačkoli je nemáme naostřené, stále mají třeba hrot, který by také mohl ublížit. Chladné nebo palné, stále jsou to zbraně a zacházet se s nimi musí nanejvýš obezřetně.

Jak široký arzenál máte?

J. V.: Kdysi jsme dělali i gotiku, rytířské souboje, takže od mečů přes tesáky, kordy, rapíry až po francouzské kordíky, dřevcové zbraně, halapartny, palné zbraně od těch ručních přes menší děla až po ta největší. Máme jedna z největších děl, která se u nás používají z období třicetileté války.

Na třicetiletou válku se tedy specializujete?

J. V.: Ano, na třicetiletou válku a vrcholné baroko Ludvíka XIV. Období gotických rytířů jsme teď už opustili, protože to bylo příliš nákladné, i když já osobně, a vlastně mnoho z nás, taky kvůli stáří. (smích) Prostě nás různé části těla začaly bolet.

Zajímáte se o šermířská vystoupení i v civilu?

J. V.: Zrovna nedávno jsem se chystal na šermířská vystoupení do Bystřice, ale nakonec nebyl čas. Zajímám se o šerm, protože mě baví. Když mám čas, rád se podívám i na videa na internetu, takže nejsem jen šermíř, ale i divák.

Prodloužený sváteční víkend jste celý strávili na Pernštejně, kolikrát jste tam vystoupili?

J. V.: Vystupovali jsme po všechny tři dny. Připravili jsme si pro tu příležitost speciální vystoupení. Vycházelo z jiného našeho kusu, který hrajeme dlouhodobě, ale upravili jsme ho k letošnímu výročí 370 let od obléhání hradu Pernštejna švédskými vojsky. Na Pernštejně vystupoval skoro celý soubor.

Když se takhle vypravíte na několikadenní akci, kde tam spíte?

M. S.: Ve spacácích ve stanu. Někteří šermíři z jiných skupin spí i na seně, to my zas ne. Ale vaříme si sami, a i pěkně v kotlíku. (smích)

J. V.: Přes tohle nejsme tak pintlich, také se nevěnujeme takzvané oživlé historii, se kterou se historický šerm často proplétá. Děláme prostě specifické divadelní představení šermu.

Akce vám zabere tři dny, kolik času spolkne příprava?

M. S.: To je opravdu na dlouho. Nakládání do aut tři hodiny, vyložení, stavění stanů a děl další tři hodiny. Příprava na Pernštejn byla zvlášť rozsáhlá, brali jsme tam s sebou hodně věcí.

Za jak dlouho se pak z takové třídenní akce, třeba v tropickém vedru, zase vzpamatujete?

J. V.: No, přijedete z akce v deset večer a druhý den ráno jdete do práce.

M. S.: Víkendová akce je náročná, ale zase má své kouzlo. K šermu to vždy patřilo, občas nám to vyčerpání i chybí.

Co vám na to říkají doma?

J. V.: Doma nám fandí, což je skvělé. (usmívá se) Ale teď bývá víc akcí jen jednodenních, tak je to přece trochu jednodušší než dřív. Jezdívali jsme i dvacet víkendů ročně, a to bylo skutečně náročné.

Jak relaxujete? Máte vůbec i nějakého koníčka, který nesouvisí se šermem?

J. V.: Odpočinu si u pokeru, je to jiný způsob myšlení než v práci, ačkoli i tam pracuji hlavou. U šermu se odreaguji fyzicky, dřív jsem hrál i fotbal. Zažil jsem, že jsme po vystoupení na akci hráli i v plechách. (smích)

M. S.: Fotbal se na trénincích snažíme hrát pravidelně. Já čas od času střílím, když se dostanu na střelnici, a odpočinu si i u knížky. Protože jsem ale nedávno dostudoval, psal diplomovou práci, dělal státnice, po pravdě jsem měl knížek nad hlavu. Tak se těším, až si teď nějakou vezmu a budu ji číst proto, že mě fakt baví. (úsměv)