V úterý v 16 hodin se zúčastní vernisáže výstavy v Muzeu Vysočiny nazvané Finsko nejen vánoční, a o hodinu později budou Finové vyprávět o současném Finsku v sále Staré radnice.

Původně měl být výměnný pobyt zaměřen na český a finský maturitní ples. Jenže kvůli termínům a náročnému vyučování v maturitním ročníku se zvolil náhradní program. Přesto čeští studenti o finský ples nepřišli, byť ho viděli pouze na videu.

Rozvrh si sestavují sami

„Mluvili hlavně o bílých čepičkách, které se rozdávají po maturitě. Těch si tam velmi cení, podobně jako my šerp,“ prozrazuje jedna z havlíčkobrodských studentek Marta Cicálková.

Češi bydleli v hostitelských rodinách, kde prožili intenzivně hned první dva dny, které připadly na víkend.

„Další dny jsme chodili s finskými studenty do školy, mohli jsme se účastnit jejich vyučování a měli jsme k dispozici počítačovou učebnu, nebo jsme chodili do města. V rámci školního týdne jsme navštívili hrad, muzeum, dostali jsme informace o Finsku, škole, systému vyučování,“ dodává. Učili se i finské tance, tuto středu budou Finy na oplátku učit české tance ve školní tělocvičně.

Velkým rozdílem mezi českým a finským školstvím je například i délka vyučovací hodiny.

„Každá hodina trvá pětasedmdesát minut a celý školní rok je rozdělen asi do pěti období, kdy si každý student může sestavit rozvrh sám. Finština a ještě některé předměty jsou povinné, ale ostatní si student vybírá. Hodiny mají třeba tři denně a mohou začínat až v půl desáté. Během roku se téměř nezkouší, v každé periodě mají zkouškový týden, kdy vše zopakují,“ vyjmenovává rozdíly další oktavánka Martina Voháňková.

Čeští studenti byli také překvapení, když zjistili, že jejich finští kolegové odkládají své kabáty před každou učebnou na lavičky a věšáky. Tam o přestávkách nechávají bez dozoru i batohy a tašky.

„Tam se také zouvají a ve třídě jsou bosí. Jsou zvyklí nosit tlusté pletené ponožky. Pro nás to byl nezvyk někde nechávat bundu a věci a chodit na boso. Hned jsme je upozorňovali, že u nás to tak nepůjde,“ dodává Martina.

Tragédie na finské škole

Čeští studenti byli ve Finsku zrovna v době, kdy na jiné finské škole postřílel student své spolužáky. „Moje hostitelská rodina mi to přišla říct. Byli z toho hodně špatní,“ vzpomíná Marta a Martina ji doplňuje: „Všichni to tam brali hodně osobně. Všude visela finská vlajka na půl žerdi, u nás by to tak masové nebylo. Většina lidí tam s postiženými projevila soucit.“

Rozdíl v českém a finském počasí začátkem listopadu není velký, byť tam bylo asi o tři stupně méně, ale nezvyklý byl především studený a silný vítr, který Finsko bičuje. Možná se tahle zkušenost bude některým českým studentům hodit i v budoucnu, už nyní je třeba Martina pozvaná na opětovnou návštěvu.

Dnes „jejich“ finští hostitelé bydlí na oplátku u nich.

„Ze všeho nejdřív jsem začala sestavovat jídelníček. Oni se mi taky snažili vyvařovat jejich typická jídla, takže se budu snažit ukázat zase naše jídla. Plánujeme jet na Veselý Kopec, do Brna, do Telče, ale bude hrozně málo času,“ říká s lítostí Marta a dodává, že Finové znají z České republiky bezpečně tři věci – pivo, hokej, Praha: „Ale tvrdí, že v hokeji nás vždycky porazí.“

Martina Voháňková si zase povšimla rozdílných povah. Podle jejích zkušeností jsou Finové rezervovanější a chladnější, Češi naproti tomu jsou více pohostinní, veselí a temperamentní. Možná i tím se vysvětluje, proč o projekty výměny studentů nebývá ve Finsku až tak velký zájem jako v Česku. „Lidé tam nemají cizince příliš rádi,“ dodala Martina.