O to, kolik vlastně senioři dostávají pro vlastní spotřebu, se nestará nikdo.

Měsíční pobyt ve dvoulůžkovém pokoji v domově důchodců ve Ždírci stojí včetně stravy 7620 korun. Když Milada Stehlíková zaplatí pobyt, zbyde jí 1170 korun. „Celý život jsem pracovala jako dělnice. V pilníkárně u pece to nebyl žádný med,“ říká dnes už křehká stařenka. „Porodila a vychovala jsem tři děti a odměnou za to je mi tisícikoruna měsíčně,“ povzdechla si.

Přestože má zajištěné veškeré služby, s tisícikorunou vyjde jen těžko. „Když zaplatím léky, nezbyde mi skoro nic,“ říká Milada Stehlíková. „Občas mi něco přivezou děti, ale peníze od nich si beru nerada,“ přiznává.

V podobné situaci jsou desítky seniorů na Vysočině. V kraji je 21 sociálních zařízení. „Kraj Vysočina na jejich provoz v loňském roce vyčlenil více než 38,5 milionu korun ze svého rozpočtu,“ vypočítala mluvčí kraje Jitka Svatošová. „Dalšími přibližně 286 miliony korun přispěl stát,“ dodala.

Současný stav se ale ne každému líbí. „Dlužná částka není vymahatelná a je tedy vždy přítěží v rozpočtu zařízení,“ uvedl radní kraje Vysočina pro oblast sociálních věcí Jiří Vondráček. „Některé domovy uvažovaly, že by se účastnily dědických řízení. My ale tuto možnost zamítáme,“ doplnil.

Fakt, že senioři nemají být zařazováni do pořadníků na základě výše důchodu, tedy zůstane platný. „Prověřovat výši důchodu dopředu neplánujeme,“ řekl ředitel Ždíreckého domova důchodců Miroslav Svatoš. „Ekonomická situace sice není zrovna nejlepší, ale dokud dostáváme příspěvky od státu a kraje, rozhodně pořadníky upravovat nebudeme,“ přislíbil.