Jenomže roky ubíhají a dřevěná díla chátrají. Některá natolik, že musela být odstraněna. Ryby, Voda, Rozštěpení atomu, Let vzhůru. Dnes už tato díla upadají v zapomnění.
„Připadá mi to barbarské. Ti výtvarníci sochy ve Žďáře zhotovili a městu je darovali. Každá z plastik má svoje jméno a uměleckou hodnotu a rozhodně si zaslouží, aby s ní podle toho bylo nakládáno. Některé plastiky jsou navíc zarostlé v náletových porostech, jiné už zmizely úplně. Alespoň částečné opravy se dočkal jenom zlomek z nich,“ vyjádřil se bývalý starosta Žďáru Otto Žurek. „Copak se o ně město nemůže postarat? Je to projev neúcty i k těm umělcům, kteří ta díla vytvořili,“ dodal Žurek.
„Socha před spořitelnou zmizela neznámo kam, je třeba v tom udělat pořádek. Ve městě je přece spousta lidí bez práce, kteří by údržbu těch plastik zvládli.
Podle zástupců žďárské radnice však dřevěné sochy nejsou nesmrtelné. „Na jejich údržbu jsou vyčleněny peníze v rozpočtu města a každý rok dojde k opravě některé z nich. Je to ale přece jenom dřevo, a i kdyby se natíralo každý rok, má prostě omezenou životnost. Některé plastiky už ani nebylo možné zachránit, protože dřevěný základ vyhnil vlivem povětrnostních vlivů a menší části soch už ani nebylo na co upevnit,“ vysvětlila žďárská místostarostka Dagmar Zvěřinová.
Navíc na dřevěných plastikách v centru města zapracoval nejenom zub času, ale podepsaly se na nich i útoky vandalů.
Dřevěné sochy, které už více než patnáct let ozvláštňují Žďár nad Sázavou, se zamlouvají i místnímu výtvarníkovi Michalu Olšiakovi. „Některé z nich se mi moc líbí. Já osobně sice se dřevem nedělám, ale pokud ty plastiky nemají pravidelnou odbornou péči, velice rychle podléhají zkáze. A v takovém stavu jako jsou, se dají těžko zachraňovat,“ uvedl Olšiak.
