V případě, že by vaše kandidatura do Senátu byla úspěšná, počítáte se setrváním ve funkci místostarostky? Lze tyto dvě funkce skloubit?
To nebude záležet jen na mně, ale především na voličích a také na žďárských sociálních demokratech. Jednou z možností je i dokončit práci rozdělanou v tomto volebním období a za dva roky již nekandidovat na funkci starostky nebo místostarostky. O všech možnostech se po volbách s kolegy i občany poradím a udělám to, co budou považovat za správné. V každém případě mám zájem zůstat v radě města a aktivně ovlivňovat život ve městě. Je tady ještě spousta práce a stále je co zlepšovat.

Jak by se vaše případné dvě funkce odrazily v soukromém životě? Co na vaši kandidaturu říká rodina?
Rodina trošku reptá, ale souhlasí. Děti jsou už dospělé a vydaly se na vlastní cestu životem, takže mne zase až tolik nepotřebují. Nedávno se mi narodila vnučka, a té bych se chtěla věnovat v každé volné chvilce. Je krásná a milá a nerada bych ji ošidila o babičku. Manželovi jsem musela slíbit, že každý druhý víkend si udělám celý den pro rodinu.

Kdybyste nepracovala v politice, jaké povolání by vás lákalo?
Půl života jsem strávila na stavbách. Jako místostarostka se stavařině částečně věnuji i teď, i když z druhé strany „barikády“. Kdyby mi lidé dali najevo, že už o moji pomoc nestojí, vrátila bych se na stavbu. Trochu by mne mrzelo, že už mi lidé nevěří, ale stavařina mě vždy bavila a bavila by mě určitě zase. Je to hezká práce – hned je vidět výsledek a hned se pozná, jestli se vám práce povedla nebo ne.

Jak byste si představovala ideální den, v němž by vás nečekaly žádné pracovní povinnosti?
Dovádění s vnučkou, procházka s manželem a kočárkem, oběd s celou rodinou, na chvilku do práce - zjistit co se zatím děje. Proč si vlastně myslíte, že ideální den a den bez práce je totéž?

Na Vysočině žijete již mnoho let, jaké místo tu máte nejraději a proč?
Na Vysočině žiji celý svůj dospělý život. Oblíbené místo souvisí trochu s mojí původní profesí. Nejraději se chodím dívat tam, kde jsme něco hezkého postavili. Dívám se na to, jak naše dílo stárne a postupně se stává součástí krajiny. Vysočina je krásný kraj – o to těžší je ji lidskou činností nekazit, ale naopak doplňovat. Je to milý pocit – snad to nebude znít neskromně, ale na řadu staveb jsem docela pyšná.

--------------

Přehled článků k senátním volbám najdete ZDE

Jana Ševčíková