Běžným českým řešením je poslat dítě na tábor. Nabídka zábavných letních pobytů pro mládež je poměrně bohatá a rodiče se v ní moho utěžkou orientovat. Vhodné je poohlédnout se po organizaci, která má své zkušenosti nejen s realizací takových projektů, ale i obecně s prací s dětmi. Takovou „stálicí“ v oboru letních táborů je například občanské sdružení Maracaibo.

„Letní dětské tábory pořádáme už více než dvanáct let. Když půjdeme do prvopočátků, určitě napočítáme dvě desítky let, ale to já si už nepamatuji,“ říká pravidelná oddílová vedoucí a členka občanského sdružení Maracaibo Martina Skalníková. „Hlavním cílem tábora je sdružovat děti a účelně vyplnit jejich volný čas o prázdninách. Snažíme se také o osobnostní a sociální vývoj dítěte,“ dodává.

Znamená to, že pořádáte tábory pro nějaké zvláštní skupiny dětí?
Není to vyloženě naše cílová skupina, ale jezdí s námi i děti ze sociálně slabších rodin. Tyto děti se běžně nezařazují mezi ostatní děti, ale tady najednou mají možnost si spolu hrát a být v jednom oddíle. Zatím se nám to jeví jako velmi přínosné pro obě strany.“

Co s dětmi z rodin, které na tom nejsou finančně nejlépe? Zohledňujete nějak ceny tábora?
Zatím se nám nestalo, že by tábor nebyl uhrazen. Každé dítě z takovýchto rodin je klientem určitých sociálních odborů, které jim za určitých podmínek poskytnou příspěvek na uhrazení tábora. Například cena letošního tábora je 2 800 korun a ve srovnání s jinými není tato částka nijak přehnaná. V ceně je zahrnuto i pojištění při úrazu. Nutno dodat, že všichni vedoucí tady pracují bez nároku na honorář, vše je na základě dobrovolné činnosti.

Kolik dětí jezdí na váš tábor a kde ho můžeme hledat?
Okolo sedmdesáti, ale není to pravidlem. Někdy více, jindy zase méně. Náš tábor leží na soukromé louce mezi obcemi Bobrová a Olešinky v těsné blízkosti říčky Bobrůvky. Tábor je čtrnáctidenní, děti tu bydlí po dvou ve stanech. V táboře není zavedená elektřina, ale samozřejmostí je vlastní kuchyň. Vaří nám kuchaři – nadšenci, jsou to většinou lidé, kteří na stejný tábor jezdili už jako děti. Nejsou to sice profesionálové, ale po těch čtrnáct dní nás dokážou docela slušně uživit. A vaří moc dobře.

Jak je to s hygienou, potravinami a pitnou vodou?
Hygienici k nám jezdí na kontrolu každoročně a nikdy jsme neměli žádný problém. Potraviny máme uskladněny v maringotce. Všechno je několikrát zabaleno. Pitná voda je pravidelně dovážena v cisterně. Sprchovat se děti mohou podle potřeby, není to nijak omezeno. Jinak chodíme na klasické latríny, což se dětem ohromně líbí. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by to pro ně představovalo nějaký problém. Ba naopak. Když dojedou z tábora domů, tak zapomínají splachovat, protože v kadibudce na to nebyly zvyklé.

Má váš tábor nějaké speciální zaměření?
To ne, ale každým rokem měníme téma tábora. Jaké bude letos, to nemůžu prozradit, to bude pro děti překvapení.

Co bude v případě špatného počasí?
I to se stává a v tom případě je narušen celý harmonogram tábora, protože tam nemáme pevnou budovu. Ale i s tímto problémem se dokážeme celkem zdatně vypořádat. Máme velkou jídelnu a v ní hrajeme nejrůznější hry. Vždycky to nějak zvládneme.

Máte i letos připraveno dost her?
Určitě ano, vůbec nemám strach, že by se tam děti nudily. Mezi námi jsou lidé, kteří mají pedagogické vzdělání se zaměřením na volný čas. Ti mají hry pro děti v malíčku. A my ostatní se snažíme spolupracovat. Dáme hlavy dohromady a nikdy se nestane, že se na našem táboře děti nudí.

Jak probíhá den na táboře?
Ráno vstáváme v půl osmé, o víkendu v osm. Dopoledne má každý oddíl se svým vedoucím individuální program, po obědě polední klid a po něm následuje celotáborová hra. Ta pokračuje po celých čtrnáct dní. Děti při ní sbírají různé indicie, které pak v závěru musí dát nějakým způsobem dohromady, aby na konci získaly poklad. Samozřejmě nechybí ani večerní táboráky s kytarou a zpěvem a oblíbená stezka odvahy. Například na loňskou noční hru velmi ráda vzpomínám. Nejstarší oddíly jezdí i na dvoudenní trampské výlety. Spí pod širákem a vaří si polévku v kotlíku. Je to pro ně úžasný zážitek.

Stalo se vám někdy, že se vám nějaké dítě na táboře ztratilo?
Zrovna loni. Ale ne ztratilo, spíše zatoulalo. A to tak, že bylo pouhopouhé dva metry od nás. Celí vyděšení jsme volali a hledali, ale klučina se neozval. Po chvíli vylezl celý překvapený, proč ho vlastně hledáme, když je celou dobu hned vedle nás.