Oběma se stal osudný 7. únor 1945. Stalo se toto: V noci přichází do domu Františka Olejníka šest neznámých mužů se samopaly. Jeden mluví obstojnou češtinou, ostatní rusky. Tvrdí, že jsou partyzáni. Ve skutečnosti však jde o provokatéry ve službách Němců. Olejníka přinutí, aby je ukryl, a hrozí, že pokud budou prozrazeni, jeho rodinu postřílí a dům vypálí. Nikdo nesmí vycházet ven, jen Františku Olejníkovi domnělí partyzáni dovolí vozit na pole hnůj. Při té příležitosti se hospodář nepozorovaně vzdálí a podaří se mu kontaktovat Františka Laštovičku, vedoucí osobnost místního odboje. Ten se v podvečer odhodlá jít se osobně přesvědčit, zda se nejedná o očekávaný výsadek partyzánů, který měl posílit oddíl Dr. Miroslava Tyrše.

Byla to lest

Hned po svém příchodu k Olejníkům ale devětačtyřicetiletý Laštovička zjistil, že to byla lest. Německá policie ho zatkla a ještě téže noci na saních odvezla na četnickou stanici do Nového Města na Moravě, a to spolu s Eduardem Zobačem, který ve svém domě na Koníkově ubytoval českého partyzána Vincence Koutníka, seržanta Alexandra S. Korovina a ruskou zdravotnici Rufinu Krasavinu. Při razii na Koníkově pak členové jagdkomanda další den zatkli také Františka Olejníka, jeho zetě Josefa Dostála, Josefa Slonka a Josefa Bartoně. Chtěli odvést také starostu Františka Lamplota, ten však využil momentu nepozornosti Němců a stačil ujet na lyžích do lesa. Do konce války pak zůstal v ilegalitě. Dodnes se nepodařilo spolehlivě zjistit, jak se šestice mužů spolupracujících s nacisty o úkrytu partyzánů na Koníkově dozvěděla.

Po několika dnech byli všichni zatčení převezeni do Brna.„Jednou, když jsem šel zase na zvědy, potkal jsem v ulici na nových domech eskortu Němců a v jejich středu známí Koníkovští v poutech, bledí, se strhanými obličeji. První Laštovička, druhý Olejník se svým mladým zeťem na zádech a pak po jednom další. A tak je tedy přes Nové Město vedli na nádraží, odkud je odvezli do Brna. Ještě začátkem dubna byli však až na Laštovičku a Olejníka propuštěni," uvedl ve svých vzpomínkách, dnes již zesnulý Ladislav Havlíček, který také působil v protinacistickém odboji.

„Němci se při výsleších soustředili zejména na Františka Laštovičku, kterého podezřívali z podpory partyzánů i organizování odboje ve vsi," píše v knize Osvobození Žďárska Ondřej Červený.

Získat od Laštovičky více informací se však nacistům nedařilo – devětačtyřicetiletý otec tří dětí nikoho neprozradil, přestože byl vystaven mučení i psychickému nátlaku. Naopak tvrdil, že pouze on byl s partyzány v kontaktu. Všechny ostatní, u nichž se skrývali, prý přinutil ke spolupráci s tím, že pokud tak neučiní, po válce je zastřelí.

„Kdyby se stalo a Váš tatínek se nevrátil, mějte na paměti, že to byl dobrý Čech, který nezradil ani za nejtěžších okolností," napsal spoluvězeň Františka Laštovičky z cely v Kounicových kolejích po válce jeho rodině.

Krutým způsobem gestapo vyslýchalo také Františka Olejníka. Přestože s partyzány zřejmě nikdy nespolupracoval, policie mu nevěřila. Spolu s Laštovičkou a více než dvěma sty dalšími vězni z Brna ho 7. dubna poslali do koncentračního tábora v Mauthausenu.

Z oblasti Novoměstska do „transportu partyzánů", jak bývá tento přesun nazýván, zařadili například také Jana Krále z Jiříkovic se svými třemi syny nebo Aloise Prokopa z Fryšavy, kteří přistoupili v Jihlavě, kde je Němci věznili za podporu odboje. Den po příjezdu do Mauthausenu všichni vězni až na jednoho umírají v plynových komorách. Jediným přeživším byl Franz Arnold, kterého nacisti ušeřili díky jeho německému původu.

Složité pátrání

V poválečném zmatku mohly rodiny zatčených často jen stěží vypátrat, co se stalo s jejich příbuznými. O osudu Františka Laštovičky se jeho blízcí dozvěděli od jeho brněnských spoluvězňů, kteří rodinu několik měsíců po osvobození vyhledali. „Přijeli k nám dva muži, kteří byli s tatínkem zavření. Prý se s nimi před odjezdem loučil a říkal, že jestli se vrátí, pošle jim balík buchet," vzpomínal syn Františka Laštovičky Jaroslav.

Na památku událostí na Koníkově z února před osvobozením stojí od roku 1975 na nedalekém vrchu Metodka pomník, který navrhl akademický sochař František Kovařík. Připomíná osud Františka Laštovičky, Františka Olejníka a Rufiny Krasaviny, která zemřela při přestřelce mezi nacisty a tyršovci u domu Eduarda Zobače. Letos si na Metodce nejen Koníkovští připomenou zdejší tragédii i konec druhé světové války 10. května. „Vzpomínková akce začne o půl druhé odpoledne, její součástí bude i minuta ticha za zemřelé. Pokud se to podaří, bude tu také čestná stráž. Program pak doplní živá hudba," uvedl starosta obce Věcov Zdeněk Vraspír. Pro návštěvníky obec vypraví na Koníkov speciální autobus. Vyjíždět bude v poledne ze Žďáru nad Sázavou, o půl hodiny později z Nového Města.