Mistrem pro letošní rok se stal na doporučení třebíčského Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury v Kraji Vysočina. „Je to významná událost. V dubnu bychom pana Štěpánka chtěli slavnostně ocenit a udělit mu titul,“ uvedla vedoucí regionálního pracoviště tradiční lidové kultury v Třebíči Jitka Katovská.

Vyrábění bavilo zručného šperkaře už od dětství. „O řemesla jsem měl zájem už od malička. Pořád jsme byli někde venku a vyráběli jsme, ať už samorosty nebo třeba mokasíny a další věci s indiánskou tematikou. Hodně nás ovlivnil filmový Vinnetou. Rád jsem poslouchal i rádio, třeba cestopisy Zikmunda a Hanzelky a představoval jsem si, jak to asi vypadá na místech, která procestovali. Díky tomu jsem měl rozvinutou fantazii a kreativitu,“ vzpomíná Miroslav Štěpánek.

Řemeslná výroba provází Štěpánka po celý život. „Na vojně jsem vyřezával masky a přívěsky, mísy a vázy ze dřeva. Do ruky se pak mi dostaly i zahraniční publikace se zbraněmi a já zkoušel vyrábět kopie. Rytiny jsem se naučil sám, chodil jsem do muzeí a sledoval, jak je co udělané. Postupně mě ale přestalo bavit dělat jen kopie. Změnil jsem se z řemeslníka na řemeslníka tvůrce. A tak jsem začal vyrábět šperky,“ popisuje své začátky pasíř z Velkomeziříčska.

Zakázky pro slavné

Během své životní cesty spolupracoval Miroslav Štěpánek i se slavnými osobnostmi. „Celá devadesátá léta jsem spolupracoval s Liběnou Rochovou, vyráběl jsem jí kovové doplňky pro její modely. Byly tam i různé helmice nebo třeba korzety se skleněnými šavlemi. Později byly dokonce vystavené u Medy Mládkové na Sovových mlýnech. Liběna navíc oblékala i Lucii Bílou, a tak jsem pro ni vyrobil několik celokovových pásků a broží,“ říká Miroslav Štěpánek.

Inspirací je pro Miroslava Štěpánka téměř cokoliv, od architektury až po geometrii. Jeho výrobky jsou osobité, vytváří například hranaté prsteny. „Vznikly vlastně náhodou, protože se mi nehodil kulatý tvar, a tak jsem zkusil vyrobit hranatý. Poté jsem zjistil, že krásně sedí na prstě. Na výstavě mi jeden z návštěvníků napsal do zápisu, že až bude mít jeho dcera hranaté prsty, koupí si ode mě prsten. Přitom ale hranaté prsteny jsou na nošení mnohem pohodlnější než kulaté. Kdo je jednou vyzkouší, už kulaté nechce vůbec nosit,“ prozrazuje.

Svoje znalosti a zkušenosti nyní předává dál. Od roku 2010 je Miroslav Štěpánek učitelem a věnuje se odbornému výcviku pasířů na Střední průmyslové škole v Třebíči. Na svoje první léta, kdy působil jako učitel, vzpomíná s úsměvem. „Tehdy jsem vyučoval ve sklepě a bylo to fantastické. Na druhou stranu jsem moc nevěděl, jak mám se žáky mluvit, protože předchozích dvacet let jsem byl zavřený v dílně jen se dvěma pejsky. Učil jsem se od nich a oni ode mě. Vždycky jsem si popovídali a pak jsme šli něco dělat, tehdy jsme udělali spoustu výrobků a některé mám dokonce dodnes,“ usmívá se učitel odborného výcviku.

Pasířství je řemeslo původně orientované na výrobu doplňků rytířských zbrojí. Časem se zaměřilo na tvorbu dekorativních předmětů. Jde o řemeslo technicky náročné, od mistrů se očekává precizní zvládnutí odborné řemeslné práce s kovem na pomezí kovářského, kovotepeckého, zlatnického i zámečnického řemesla. Pasíř, na rozdíl od kováře, utváří kov za studena.