Zvyků bývalo ale daleko více. Například házení střevícem, které mělo dívce sdělit, zda se v nastávajícím roce vdá a odkud přijde ženich. Nebo lití olova. Ve dne se tradičně držel přísný půst. Ale jakmile se na setmělé obloze objevily první hvězdy, začínal večer plný radosti a rodinného štěstí.

Ke štědrovečernímu stolu musel vždy zasednout sudý počet lidí. Věřilo se, že to přináší štěstí. Pokud byl v domácnosti lichý počet členů, pozval se host. „K večeři by se mělo zasednout s východem první hvězdy. Večeře byla poděkováním za celý rok práce, a naši předkové se snažili mít na štědrovečerním stole něco od každé plodiny, kterou pěstovali. Hlavním vánočním pokrmem byla vánočka, na Žďársku se jí říkalo štědrovka,“ připomíná Kamila Dvořáková z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou.

Tradiční večeře začínala modlitbou a poděkováním za prokázané boží dobrodiní a dary. Následovala prosba o boží požehnání a také o to, aby se všichni přítomní po roce opět u štědrovečerního stolu setkali ve zdraví a v pořádku. Hospodář a hospodyně pak popřáli všem vespolek dobré chuti a už se všichni pustili do prvního chodu. Tím byla polévka rybí, hrachová nebo houbová. V chudších rodinách jídávali polévku houbovou nebo kmínovou. Rybí pouze tam, kde byly rybníky.

Vánoční jarmark na ZŠ Palachova
Vánoční jarmark na Základní škole Palachova ve Žďáře nad Sázavou pomáhal

Po polévce následovaly omáčky. Velké oblibě se těšila tradiční černá omáčka se sušenými švestkami, ořechy, hrozinkami, mandlemi a perníkem. K omáčce se podávala vařená ryba. Tam, kde ryba nebyla, se k černé omáčce přikusoval chleba nebo houska. Černá omáčka bývala někde nahrazována omáčkou houbovou.

Po hlavním jídle přišly na řadu kaše. Krupičná nebo jahelná, dobře omaštěná a posypaná cukrem a perníkem. A hned po nich byly na stůl přinášeny staré malované talíře plné červených jablíček, hrušek, ořechů a křížal. A také koláčů s nejrůznějšími náplněmi, které byly pro tuto příležitost hojně pocukrovány. Chybět nesměla ani již zmíněná vánočka.

Po večeři se obrátila pozornost k vyzdobenému vánočnímu stromu a také k dárkům pod ním. Nebyly nikterak drahé, většinou šlo o dary účelné jako například o oblečení nebo látky. „Na Velkomeziříčsku nedával dárky Ježíšek, ale jeho pomocník Štědroň. Tento Štědroň byl hodný stařeček, jenž se podobal Mikulášovi,“ popisuje historik Miloslav Lopaur.

Vánoční stromy byly zdobené jablíčky, ořechy, malými hruštičkami, sušenými švestkami, perníkovými srdíčky a hvězdičkami. Na větvičkách byly také přivázané pestrobarevné mašle. Ti chudší si vystačili s obyčejnými režnými nitěmi. Sem tam byla na stromečku připevněná svíčka. Špici zdobila velká papírová hvězda.

Na čestném místě byl pod stromečkem umístěný betlém. Většinou papírový. Hospodyně jej po celý rok pečlivě uschovávaly v truhlici.

Terezka je jedenáctiletá slečna. Její pohybový vývoj je však těžce postižený.
Terezce z Velkého Meziříčí pomůže neurorehabilitace. Pojišťovna ji však neplatí

Ke Štědrému dni patřilo i čarování. Na Bystřicku se před štědrovečerní večeří vykrápěl dům svěcenou vodou a hospodářské stavení bylo zase pro změnu vykuřované kadidlem, které pak hospodář zahrabal pod nejušlechtilejší strom. V tento den museli být bohatí k chudým štědří, rozdávala se almužna, koledníci dostávali výslužku, děti dárky. Brzy ráno se celá rodina chodila umýt ke studni, aby byli všichni do dalších Vánoc zdraví a silní.

Po večeři přišly na řadu další zvyky opředené magií. Rozkrajovala se jablíčka, lilo se olovo, házelo se pantoflem přes hlavu a taky se pouštěly lodičky z ořechových skořápek. Drobky od štědrovečerní večeře se nosily do kurníku. Muselo se jít potichu. Tak, aby se drůbež neprobudila. Pokud při tomto úkonu zakdákala slepice nebo zakokrhal kohout, bylo to špatné znamení, které věstilo neštěstí nebo smrt v rodině.

Budoucnost v tuto magickou noc oznamovaly i hvězdy na obloze. Bylo-li jich hodně, mohl hospodář očekávat v příštím roce bohatou úrodu. Nebe bez hvězd naopak věstilo neúrodu.