Vznikl tak Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik, který sdruží odborníky z mnoha odvětví. „Covid nám ukázal, že nenadálé události typu pandemie kladou závažné nároky na společenské obranné mechanismy a vyžadují efektivní a rychlé reakce od politiků. K jejich zvládání nestačí medicínský výzkum,“ tvrdí Šeďová, jež je ředitelkou institutu se zkratkou SYRI.

Jak byste nový institut popsala vlastními slovy?

Jde o vědecký institut, v němž jsou pohromadě psychologové, pedagogové, sociologové, politologové, ekonomové a další. Pracují v několika skupinách. Už samotný fakt, že jednotlivé oblasti jsou sdružené do jedné organizace, je v našem prostředí poměrně unikátní. Další věcí je konsorciální povaha, takže zde spolupracují lidé pocházející z různých institucí.

Například?

SYRI zahrnuje vědce z Masarykovy univerzity, která je lídrem, pak z různých ústavů Akademie věd a také lidé z Univerzity Karlovy. Prostorově jsme tedy obvykle na různých místech. Spolupráce už mnohdy fungovala i dříve, ale takto intenzivní síť vědců, kteří jsou elitou českých sociálních věd, tady dříve nebyla. Není to tak, že by opustili svoje předchozí pracoviště, institut je víceméně virtuální, ale v následujících letech budou intenzivně spolupracovat také na společných projektech.

CO SE DÁL DOČTETE
- Jak vnímali covid?
- Kde čerpali inspiraci?
- Jaké budou výstupy zkoumání?
a další…

Čím přesně se bude zabývat?

Naší misí je dělat excelentní vědu, což se v našem prostředí vesměs pozná podle toho, že mají vědci publikace ve špičkových zahraničních časopisech. Zároveň chceme dělat vědu, která je užitečná pro veřejné rozhodování. To je rovněž něco, co tady dříve nebylo. My budeme plánovat a dělat výzkumy podle toho, co nám bude připadat zajímavé nebo důležité a výsledky budeme nabízet veřejné správě. Ta si samozřejmě sbírá vlastní data, ale lidé ve veřejné správě mají jinou expertizu než sociální vědci. Pokud se podíváme na stranu akademiků, začala se během covidu rozbíhat řada šetření, která by mohla mít relevanci a pro veřejnou správu by mohla být zajímavá.

Kdo je Klára Šeďová
Narodila se 28. listopadu 1974 v Brně.
Vystudovala češtinu a literaturu v kombinaci s pedagogikou na Masarykově univerzitě v Brně, doktorát získala z pedagogiky.
Nyní se věnuje především institutu SYRI, zaměřuje se na oblast vzdělávání.
Ve volném čase si ráda odpočine u dobré knížky nebo cvičí jógu.

V čem byl tedy problém?

Docházelo k tomu, že na ně nebyl dostatek času nebo peněz, a tak vznikala takříkajíc na koleni a měla povahu spíše malých sond. Ty jsou sice zajímavé, ale nejsou to velká spolehlivá data, která by mohla sloužit jako pevné vodítko. Institut se tak může stát nezávislým generátorem dat a nálezů, protože je umíme sbírat tak, aby byla objektivní, validní a věrohodná.

Co bylo impulsem pro vznik institutu?

Stimulem pro založení institutu byla především covidová pandemie. V rámci Národního plánu obnovy byla vypsána grantová výzva, do které byly vloženy peníze s cílem, aby se dělala relevantní věda ve vztahu k rizikům spjatým s covidem a jinými rizikovými situacemi. Na tomto půdorysu vznikly čtyři nové medicínské instituty a jeden jediný náš sociálně-vědní, což je právě SYRI.

Jak jste covid vnímali?

Jako laboratoř, ve které jsme viděli věci, které by se normálně neděly, například zavřené školy a firmy. Spustily se společenské procesy, které bychom normálně pozorovat nemohli, a to podnítilo vědecký zájem řady vědců. Vedle toho koronavirus ukázal, že je společnost dost křehká a k zvládání takovýchto situací nestačí medicínský výzkum. Důležité také je, jak se nastaví společenské mechanismy, aby byla společnost dostatečně odolná. Z toho pramení zaměření institutu nejenom na covid, jehož další vlny asi přijdou, ale také na další rizikové situace, kterým již čelíme nebo které v budoucnu nastanou. Příkladem je třeba válka na Ukrajině, jejímž důsledkem je mimo jiné příliv ukrajinských žáků do českých škol, které nejsou připraveny a musí si s ním nějak poradit. Je tu celá řada dalších rizik, inflace, zdražování, klimatická změna.

Odkud jste čerpali inspiraci?

Institut nemá konkrétní zahraniční inspiraci, spíš nás vedla aktuální situace. Nebýt covidové zkušenosti, myslím, že by institut tohoto typu nevznikl. Právě fakt, že expertiza tohoto typu chybí a chybí také její srozumitelná komunikace ve vztahu ke sféře veřejného rozhodování, byl stimulem pro založení SYRI.

S kým z odborných řad se vám povedlo navázat spolupráci?

V následujících přibližně třech a půl letech, na které jsme získali financování, budeme pracovat v počtu zhruba sto padesáti lidí. To je na české poměry hodně, zároveň je to elita českých sociálních vědců. Z Masarykovy univerzity je to třeba politolog Roman Chytilek, který řídí skupinu zabývající se právem a vládnutím, pak je to Michal Koščík věnující se kvalitě zdravotní péče. Dále v SYRI pracuje tým Dagmar Dzúrové z Karlovy Univerzity Karlovy, ten řeší dostupnost zdravotní péče a socioekonomické nerovnosti ve vztahu k dostupnosti péče. Z Univerzity Karlovy zmíním ještě Mariolu Pytlikovou, ta se zaměří na různé skupiny na trhu práce a otázku, jak jsou či nejsou ohrožené. Na koho covid dopadal, jakým způsobem je možné jim pomoct a tak dále. Týmy řízené vědci z akademie věd potom budou sledovat například vývoj politických postojů lidí nebo obecné otázky systémové odolnosti.

Jak se na výzkumu budete podílet vy sama?

Kromě toho, že řídím celý institut, řídím také jednu z jeho skupin, která je zaměřená na vzdělávání. Mimo to, že budu v čele celého institutu, se budu přímo podílet na realizaci výzkumů. V každé výzkumné skupině vzniká vždy řada dílčích projektů. My nyní připravujeme výzkum integrace ukrajinských žáků, letos na podzim by brněnská část skupiny chtěla udělat kvalitativní terénní šetření, to znamená chodit do škol, mluvit s řediteli, žáky a učiteli. Na tuto část výzkumu pak pražská část našeho týmu naváže velkým dotazníkovým šetřením pro školy. Na jaře celý náš tým zahájí rozsáhlé šetření, které nyní připravujeme a které by mělo přinést odpověď na otázku, jaké charakteristiky na straně škol vedou k tomu, že žáci dosahují svého vzdělávacího maxima bez ohledu na podporu, kterou dostávají nebo nedostávají ve svých rodinách.

Jak budou vypadat výstupy zkoumání?

Jednak to budou odborné články, které budou představovat naše výsledky směrem k vědeckému publiku. Kromě toho ale budeme psát výzkumné zprávy přímo určené příjemcům v oblastech veřejných politik. Rádi bychom navázali spolupráci na různých politických úrovních s různými aktéry, na jednotlivých relevantních ministerstvech. Cílem je vytvářet výstupy, které jsou snadno uchopitelné, přináší data jednoduchým způsobem, interpretují je a formulují doporučení. V ideálním případě bychom rádi generovali nálezy, které jsou tak věrohodné a silné, že jim budou politici naslouchat a tím pádem ovlivní jejich rozhodování. Jestli k tomu dojde, nebo ne, ale zůstává otázkou, protože se jedná o komplikovanou oblast. Misí institutu není pouze generovat poznatky, ale zároveň se je snažit předat tak, aby bylo použitelné pro rozhodování ve veřejné sféře. Chceme být slyšet ve veřejném prostoru, a to je to, co obvykle vědci bohužel nedělají.

Máte pocit, že jste institut založili právě včas, nebo mělo něco podobného vzniknout už dávno?

Myslím, že teď je právě ta správná doba, kdy se všechno spojí dohromady. Jak vůle vědců dělat takové typy výzkumů, tak společenská situace, kdy je po konkrétních výstupech poptávka.