Manželé Bödefeldovi žili v Německu, odkud se obrazy do Žďáru dostaly v roce 2012. Tehdy si je také lidé mohli prohlédnout v domě kultury, od té doby sbírka leží v depozitářích Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou a radní hledají možnosti, kde ji trvale vystavit. Podle žďárského starosty Zdeňka Navrátila všechno zdržuje komplikovaná komunikace s právními zástupci manželů Bödefeldových ohledně podmínek závěti.

„Jednání jsou velice zdlouhavá. Zástupce německé právní kanceláře by měl ale v květnu přijet do Žďáru, a měli bychom vyřešit, za jakých podmínek můžeme finanční prostředky z dědictví čerpat například k úhradě nákladů spojených s vystavováním sbírky. Dosud se nám od nich bohužel nepodařilo konkrétní informace získat,‟ řekl Navrátil.

Bödefeldovi totiž v závěti stanovili, že obrazy musejí být minimálně patnáct let vystavené. Neupřesnili sice, zda mohou být vystavovány jen jako celek, nebo i po částech, ale to už se s právníky vyjasnit podařilo - sbírku lze vystavit po částech. Vhodný prostor se ale zatím nenašel.

„Teď potřebujeme hlavně znát mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat. Když budeme mít jistotu, že máme k dispozici určitou částku, kterou můžeme použít na provoz takové galerie, můžeme se pohnout dál a řešit, zda jsme připravení financovat její výstavbu,‟ dodal Zdeněk Navrátil. „Náklady na provoz takového zařízení pak bývají zpravidla větší než investice do výstavby,‟ připomněl.

Před dvěma lety radní uvažovali, zda na galerii pro zděděné obrazy nepřestavět půdu Čechova domu, který spravuje žďárská Knihovna Matěje Josefa Sychry. „Ještě si ale nejsme zcela jisti, že půda Čechova domu je pro to nejvhodnější, například bychom tam museli zajistit bezbariérový přístup, což by bylo dost komplikované,‟ zmínil starosta Navrátil. Čechův dům je navíc kulturní památkou, a tak není mnoho možností, jak s budovou nakládat, a musí se to řešit ve spolupráci s památkáři.

Dva obrazy od Lady

Sbírka z dědictví po žďárském rodáku Josefu Kosinkovi čítá více než dvě stě dvacet obrazů. Kromě těch, jež namaloval Josef Kosinka, zahrnuje i díla dalších vysočinských malířů, například Oldřicha Blažíčka, Josefa Jambora či Pavla Kopáčka, a jsou mezi nimi i dva obrazy Josefa Lady. Pracovníci Regionálního muzea sbírku definitivně skompletovali loni.

„Přijali jsme kolem padesáti obrazů, které městu daroval pan Horák, také příslušník rodiny Kosinkových dědiců. Tyto obrazy ještě nejsou katalogizovány, ale na jaře tyto práce dokončíme,‟ uvedl ředitel Regionálního muzea Zdeněk Málek.

„Potom bychom chtěli začít jednat s domem kultury o termínu, kdy bychom kompletní sbírku, tedy veškerý odkaz rodin Bödefeld a Horákových, mohli představit veřejnosti. Příprava takové výstavy je poměrně dlouhodobá záležitost, takže nyní nemohu říci, kdy se najde vhodný termín, aby se výstava mohla uskutečnit,‟ přiblížil Zdeněk Málek.

Soubornou výstavu v domě kultury v roce 2012, kdy byly obrazy z dědictví přivezeny do Žďáru z Německa, provázel velký zájem návštěvníků. Regionální muzeum jinak nemá možnosti, jak ukázat tuto objemnou sbírku celou naráz. Čas od času tedy vystavuje třeba tematické skupiny obrazů. „Byl to například Žďár nebo Kosinkovy cesty po Středomoří,“ zmínil ředitel Regionálního muzea. 

Josef Kosinka

Žďárský patriot, akademický malíř Josef Kosinka (1908-1983), byl všestrannou osobností. Kromě toho, že miloval umění, také závodil na motocyklech na ploché dráze, boxoval, fotografoval, sbíral známky, ve Žďáře provozoval i taxislužbu. Podílel se i na společenském životě, spolupracoval se žďárskými ochotníky.

Už jako zralý muž začal v roce 1945 na pražské Akademii výtvarných umění studovat krajinomalbu ve třídě profesora Otakara Nejedlého a ústředním tématem jeho obrazů se stalo rodné Horácko. Do povědomí obyvatel Žďáru se dostal především jako malíř, grafik a autor sgrafit, jimiž zdobil fasády mnohých žďárských domů. Za svého života se zúčastnil více než 50 výstav a zabýval se také ilustrací knih. Josef Kosinka se rovněž zajímal o historii, jezdil po Vysočině a sháněl exponáty pro žďárské muzeum, kde byl v letech 1957-1963 ředitelem.