Údiv neskrýval ani starosta obce Vladimír Novotný. „Asi před sedmi lety se z této místnosti přestěhovala klubovna hasičů do prvního patra. Dolní prostory zůstaly hlavně kvůli vlhkosti nevyužité. Proto jsme se rozhodli pro jejich rekonstrukci. Když zedníci odkryli zeď, zjistili, že se za ní nachází kovářská výheň a ptali se, jestli ji mají zbourat, nebo nechat. Rozhodli jsme se pro její zachování,“ řekl starosta Zubří Vladimír Novotný.

Pro pamětníky to ale zase tak velké překvapení nebylo. Kronikář Jiří Svoboda o bývalé kovárně věděl. „Obecní dům byl postaven zřejmě někdy v letech 1864 – 1865. Oficiálně to však není nikde doloženo. Kovárna zde byla vybudována asi hned od začátku, ale ani o tomto nejsou nikde žádné písemné záznamy. Jisté je, že v roce 1910 byl vybírán nájem z kovárny, jak je doloženo v obecních účtech,“ vysvětlil kronikář.

Obec Zubří neměla nikdy svého vlastního kováře, proto byla postavena kovárna obecní, ta se pak za určitou úplatu pronajímala. Kronikář zná i jméno prvního kováře, který si kovárnu pronajal – byl jím Josef Babáček.

Naopak jako poslední mistr kovářský tu působil Josef Rous. „Ten byl poslední, který se tímto řemeslem opravdu živil,“ řekl Jiří Svoboda.

Josef Rous byl skutečným mistrem svého řemesla. „Provozoval veškeré kovářské práce a z jeho dílny vycházely i takové výrobky, jako je třeba pračka. Tu jsme od něj měli doma i my. Byl to velice šikovný člověk,“ vzpomíná Jiří Svoboda. Kovář zvládl prostě cokoliv, co bylo potřeba pro domácnost i hospodářství.

Posledním, kdo v kovářské výhni ještě zatápěl, je František Svoboda. „To bylo v roce 1968. Tehdy byla kovárna majetkem místního JZD a to se postupně stěhovalo na jiné místo, do nového. Tenkrát se nám rozbil pluh a bylo potřeba jej spravit. V nových dílnách ještě kovárna nebyla a tak jsem zatopil ve staré výhni,“ vypráví
Jiří Svoboda

pamětníkFrantišek Svoboda, který byl v místním jednotném zemědělském družstvu opravářem, a tak má s kovářským řemeslem spoustu zkušeností.

Oheň ve výhni byl za jeho působení už rozdmýcháván ventilátorem, tradiční kovářské měchy dávno vzaly za své. „Důležité bylo rozpálit železo pěkně dočervena, pak to šlo všechno snadno,“ vzpomíná s úsměvem na dobu dávno minulou. V roce 1969 byla kovářská výheň zazděna a na její existenci se pomalu zapomínalo. Až letos znovu spatřila světlo světa.

Reprezentativní salonek obce?

Technická památka bude v nově rekonstruované místnosti ponechána. Podle starosty by zde mohl vzniknout reprezentativní salonek, který využije jak obec, tak i spolky v obci.

Zájem o tyto prostory bude mít zřejmě i nájemce místního pohostinství, které se nachází v těsném sousedství rekonstruovaných prostor. Ztracená a znovunalezená kovářská výheň bude dokonalou ozdobou nově vybudované místnosti.

Helena Zelená Křížová