„Je to průřez pětadvaceti lety naší tvorby, takže tam bude k vidění všechno, co taková cínařská dílna může nabídnout modely, formy, odlitky a samozřejmě také hotové výrobky," uvedl Jiří Grégr. Vernisáže výstavy ve žďárském muzeu se bohužel zúčastní sám, neboť jeho manželka, která barvami dávala cínovým vojáčkům jejich specifické tváře, loni zemřela.

Je to poněkud nepříjemná připomínka, ale jak se bez zásadní práce vaší ženy při další činnosti firmy obejdete?

Mám stále zaměstnankyni na půl úvazku a zacvičuji si další malíře. Je ale pravda, že loňský rok byl v tomto ohledu horší, navíc také chyběla energie… Teď už se začíná něco rýsovat. Přestat s výrobou cínových vojáčků nechci, jednak pro lásku k této činnosti, u které jsme strávili čtvrt století, a také mám další důvody, osobní. I název firmy zůstal stejný, je tam stále manželčino jméno. Možná je to z mé strany hloupá nostalgie, nicméně to tak cítím, a tak to tak dělám.

Co bude největší zajímavostí žďárské výstavy?

Dioráma, které představuje část bitevní scény z bitvy u Slavkova, konkrétně srážku u Telnice. Tam shodou okolností došlo k tomu, že se v boji na jednom místě propletly všechny tři bojující armády, celkem jde o zhruba dvě desítky bojujících postav včetně jezdců na koních. Je to z pohledu historie trochu netypický výřez z bitvy, protože bojující armády se takto promísily málokde.

Čtěte také: Kriminalisté dopadli muže, který loupil v bance v Měříně

Kde jste brali inspiraci?

Samozřejmě jsme pátrali v historických pramenech, zda to tak skutečně mohlo být. Znázornili jsme konkrétní pluky, které ve srážce u Telnice byly, takže doufám, že jsme měli dobré historické zdroje a nikdo se na nás nebude mračit… V některých případech spolupracujeme například i se spolky vojenské historie, které se orientují na napoleonskou dobu, zejména ohledně různých detailů. To byl i tento případ. Zda se například typ torny, kterou jsme vojáka vybavili, skutečně používal v době bitvy u Slavkova. Občas je to docela těžké, protože historické prameny se liší.

Jak vůbec tato konkrétní srážka u Telnice dopadla?

V tomto střetu sice byli Francouzi na nějakou chvíli vytlačeni, ale byla to jenom epizoda, která na výsledek celé bitvy a Napoleonovo vítězství neměla vliv.

Jak dlouho bitevní scénka vznikala?

Asi tři roky, i když je pravda, že jsme současně pracovali i na dalších věcech. Některé skupiny vojáků malovala ještě manželka, s dalšími nám pak pomohl jeden z našich nejlepších figurálních malířů, kterému se moc líbilo, co děláme a jak to děláme. Pomohl nám výjev z bitvy dokončit a domluvili jsme se i na nějaké další spolupráci.

Dá se vyčíslit hodnota tohoto výjevu?

V podstatě se vyčíslit nedá, protože vzhledem k počtu hodin odvedené práce je neprodejný, to by prostě nikdo nezaplatil. Navíc mám k němu určitý osobní vztah.

A co bude dál?

Nikdo v rodinné firmě samozřejmě nemůže nahradit práci mé paní, protože bych musel najmout, vycvičit a zaplatit další lidi, a tím bych logicky musel zvýšit ceny. To ale nechci, protože to by řadu našich sběratelů odradilo a musel bych se více orientovat na zahraniční zákazníky. Aktuálně jsme proto trošičku uhnuli jinam dokončujeme přípravu stavebnic vojáčků z umělé pryskyřice. Lidé si je budou moci z dílů sami slepit a namalovat. Stejně jako u sběratelství cínových vojáčků, tak i v tomto případě existuje relativně silná evropská i světová komunita, která se této činnosti věnuje. Uvidíme, jaký o stavebnice bude mezi sběrateli zájem.

S klasikou v podobě cínových vojáčků ale nepřestanete…

Klasiku samozřejmě chceme držet i nadále, ale pokud stavebnice budou úspěšné, přinesou do firmy další peníze právě na to, abych třeba zacvičil další malíře a tradiční výroba cínových suvenýrů nestagnovala. Stavebnice nebudou zahrnovat jenom samostatné vojáčky, ale i malé bitevní skupiny nebo duely, případně řadu figurek nazvanou Cassiopeia. Ta bude představovat zajímavé ženy, které se proslavily v různé době a oblastech…

Proč zrovna Cassiopeia?

Název je spojený s tím, že mi moje neteře k narozeninám koupily jednu z hvězd v souhvězdí Cassiopeia, mám na to dokonce i certifikát… Tu hvězdu jsem pak pojmenoval po své ženě Marcela a jméno souhvězdí jsem použil při názvu nové řady figurek z umělé pryskyřice.

Když se vrátíme zpět k vojáčkům, tak kdysi jste při výrobě začínali s cínovými šachy. Budou i na výstavě ve Žďáře?

To je pravda. Všechno začalo tím, že se nám při předsvatební cestě v Benátkách v roce 1990 zalíbily cínové šachy. Žena se hře věnovala závodně, jenže vysněná italská sada přesahovala naše finanční možnosti. Podobné šachy se nám pak podařilo sehnat v Bratislavě, ale nebyly tak pěkné. To byl zřejmě první impuls k tomu, pokusit si něco podobného vyrobit přesně podle našich představ. Na výstavě tak samozřejmě budou k vidění i šachy, máme nový typ s loveckou tematikou.

A jak to bylo s prvními vojáčky?

Je to klasika a zároveň to pro nás byla výzva, protože jde o velice náročnou činnost. Vojáčci kdysi vznikli jako druhotná výroba v dílnách konvářů, jak se cínařům říkalo. S cínovými vojáčky jako hračkami pro děti se podle dobových písemností můžeme setkat v 16. století. Po revoluci u nás s možností zabývat se touto činností koketovalo mnoho lidí, postupem let ale prvotní nadšení opadlo a u „řemesla" zůstalo jenom pár nejskalnějších. Dost lidí se však výrobě věnuje jenom jako zajímavému koníčku. Tahle živnost není na zbohatnutí. My jsme si vždy zakládali na tom, že naše výroba je ruční a s vysokou kvalitou. Právě kvůli tomu naše výrobky sběratelé vyhledávají.

Jak dlouho trvá vojáčka vyrobit? Tedy po předchozím prostudování historické literatury ohledně detailů uniforem…

Zabere to několik hodin. Nejdříve vznikne model, pak forma ze silikonového kaučuku. Figurky se navíc vždy neodlévají z jednoho kusu. Často se lijí zvlášť ruce nebo různé miniaturní doplňky, například zbraně. Kompletování se provádí pomocí lepidla, pak následují další opravy modelářskou barvou broušení, pilování, kartáčování a leštění. Nakonec dostane figurka barevnou tvář, uniformu i doplňky. Vyrábíme je ve standardních rozměrech 54, 60 nebo 120 milimetrů.

Specializujete se na vojáčky z napoleonských bitev. Proč právě toto období?

Druhů vojsk a typů uniforem se tehdy používalo velké množství. Předlohou jsou pro nás jak Napoleonovi vojáci, tak i ruští, pruští nebo rakouští. Těch uniforem je ostatně tolik, že je snad ani nestihneme všechny vyrobit.

Kam dodáváte nejčastěji?

Například do různých památných objektů, jako je zámek v Lednici, Mohyla míru u Slavkova nebo pražský Vyšehrad. Dalšími významnými odběrateli jsou sběratelé, kteří si z nich třeba vytvářejí dioráma se stovkami nebo i tisícovkami vojáčků. Zahraniční sběratelé jsou tradičně zejména Francouzi. Ceny podle zpracování začínají na tři sta korunách, ale mohou se vyšplhat i několikanásobně výše, například při použití finančně nákladných olejových barev místo běžných modelářských, případně pokud má vojáček ještě další doplňky.

Jak dlouho výstava ve žďárském muzeu potrvá?

Od soboty 1. dubna až do 21. května, vždy v otvírací době muzea. Nezbývá než doufat, že se návštěvníkům bude líbit.