Tentokráte jeho „mise“ vede po hranicích bývalého Československa, křižanovský rodák si dal za cíl ujít cirka čtyři tisíce kilometrů. Vycházel 11. dubna z Břeclavi. Momentálně má v nohách více než dva tisíce kilometrů.

K nejnáročnějším etapám cesty doposud patřil přechod Šumavy. „Z hlediska klimatických podmínek byla právě trasa přes Šumavu prozatím nejnáročnější. Zastihly mě tam mrazy a sníh, takže jsem se týden prokousával krok po kroku metrovými závějemi. Se sněhem a mrazem jsem nepočítal, v oblasti jsem v dubnu očekával jen místy sněhová pole, ale že tam bude tolik sněhu, to mě zaskočilo,“ přiznal se mladík z Křižanova. Připustil, že v jarním oblečení mu bylo chladno, ale nezbývalo mu nic jiného, než jít dál. „Stále jdu nějakými horami, náročné je to i bez sněhu a mrazu. Ale ještě mě čekají Tatry, takže uvidím,“ poznamenal dále cestovatel a dobrodruh.

Během své cesty spává většinou pod širým nebem, když je horší počasí, má k dispozici lehký přístřešek. Několikrát se mu stalo, že mu lidé, kteří sledují jeho cestu na internetu, nabídli nocleh u sebe doma. I na Šumavě spal venku v mrazech, dvakrát zdarma v hotelech poté, co se zmínil, že se jedná o dobročinnou akci, a zbytek dnů si musel zaplatit.

Zajímavou kapitolou je stravování, tvrdí Malinský, který za dva měsíce shodil asi sedm kilo. „Se stravováním je to hodně komplikované, ujdu denně 40 až 50 kilometrů. Správně bych měl do sebe dostat aspoň třikrát více jídla, co sní ´normální´ člověk za den. Proto se snažím jíst hodně kalorické věci. Jako třeba nutelu, hodně oříšků a čokolády. Stejně je to málo, a dále hubnu,“ konstatuje. A totéž platí o hygieně. Záleží prý na tom, kde se zrovna nachází. Pokud je v horách a teče tam potůček či řeka, není to s hygienou tak špatné. Vždycky se nějakým způsobem umyje. Jsou ale i etapy, kdy se několik dní nemyje, protože to není prostě možné.

Odreagování a pocit samoty mu pomáhají zahánět lidé, kteří se k němu občas přidávají. Třeba i na dva dny. Často je také v telefonickém kontaktu s rodinou. „Ještě předtím, než jsem vyrazil na cestu, se mi ozývalo hodně lidí, že se ke mně chtějí přidat, nakonec jim ale do toho něco vlezlo, nebo se jim moje denní porce kilometrů zdála moc, a nakonec odřekli,“ vyjádřil se Malinský. Pokud dorazí do města, lidé se s ním rádi fotografují, stihl i reportáž pro jednu regionální televizi.

„Pár dní zpátky byla v noci bouřka. A jak přespávám venku v lese, zvířata asi vycítila teplo, takže u mě spal ježek i myši. Příběhů se zvířaty mám ale více. Potkal jsem jelena, který ode mě stál pět metrů. Velký zážitek mám z Novohradských hor, kde jsem se setkal s losem obrovským, a potkávám i hodně divočáků,“ popsal křižanovský cestovatel. Zajímavá byla i jeho zastávka ve Slavonicích, kde se k němu na kousek cesty přidali čtyři oslíci, se kterými vzbudil velký rozruch na tamním náměstí.

A která z oblastí České republiky ho zaujala nejvíce? Přestože se ho na to ptá hodně lidí, odpovědět nedokáže. Ze svého putování je nadšen, všude po Česku se mu líbí. „Co se týká přírody, musím vyzdvihnout Novohradské hory. Je to takové nedotčené místo a samozřejmě Žofínský prales, jedna z nejstarších rezervací u nás. Jsem mile překvapený z toho, jaké jsou tam nádherné lesy,“ vyznal se Václav Malinský.

Celé Československo po hranicích před jeho rozdělením chce podle svých slov obejít pro nemocnou Emičku Zouharovou. Osmiletá dívenka trpí od narození dětskou mozkovou obrnou a náklady na její léčbu a rehabilitaci jsou velmi vysoké.

Jeho cestu mohou zájemci průběžně sledovat na facebookové stránce Cesta za sny a Emičku podpořit finančně na její sbírkový účet 2700501868/2010, variabilní symbol 111. V cíli své dobročinné cesty by měl být dle hrubého odhadu začátkem srpna. „Cíl mám zase v Břeclavi, kde jsem začínal. Odtud pojedu domů za rodinou na Vysočinu,“ řekl Václav Malinský.