Eva Chmelařová je totiž vášnivou sběratelkou propisovacích tužek. Ve své sbírce jich už má téměř sedm set kusů a stále přibývají další a další. Je také členkou Klubu sběratelů kuriozit.

Jak dlouho se už věnujete shromažďování propisek?

Od dětských let, takže asi od roku 1970.

Jak vás vlastně napadlo začít sbírat propisovací tužky?

Nejdříve jsem sbírala pera a hledala jsem nějaké, které nejen pěkně píše, ale i dobře vypadá. Tak dlouho jsem hledala ideální pero, až jsem se stala sběratelkou. Postupně jsem pak z psacích per přešla na propisovací tužky. Takže teď už sbírám jenom propisky. Lidí, kteří sbírají podobné věci je hodně, ale většinou to nedovedou tak daleko, aby se pokusili svou sbírku nějak uspořádat.

Jak se uspořádává sbírka propisovacích tužek?

Já se trochu liším od jiných sběratelů tím, že nesbírám na prvním místě firemní propisky. Sbírám je spíš podle barev, takže si je i třídím podle barev. Nejraději mám černo červené, pak černo bílé, modré a červené. Zajímavé je, že například červené rádi a hodně vyrábí Němci.

Němci mají zálibu v červených propiskách, jakou barvu pro tento sortiment volí nejčastěji Češi?

Nejvíce ze všeho se u nás asi vyrábí modré propisky. A pokud jde o ty lepší, manažerské, tak ty bývají většinou černé nebo stříbrné.

Máte ve své sbírce i nějaký „poklad"?

„Poklad" mám. Je to tužka z Indie, je jakoby pošitá korálky. A mám také pěknou tužku z Japonska, ta je zase z bambusu. Ale mám tužky i z jiných zemí, jako například z Holandska nebo z Belgie. Když někam jedu, vždycky si tam nějakou propisku koupím.

Mluvila jste o korálkové a bambusové propisce, jaké další materiály máte ve své sbírce?

Nejvíce mám plast a přiznám se, že plast mi také nejvíce vyhovuje. Zpočátku jsem sbírala ty drahé, manažerské, to ale dost lezlo do peněz. Pak jsem zjistila, že jsou těžké do ruky a já píšu poměrně hodně. Plastové propisky jsou zajímavější na pohled a mají výraznější design. Pak mám ale i nějaké dřevěné a kovové. Jedna propiska z mé sbírky je vytvořena z větvičky, tu mi doporučil kamarád. Ale plastových mám nejvíce. Jednou ze zajímavostí je také například propiska ve tvaru injekční stříkačky.

Vyzkoušela jste všechny propisky, které máte ve sbírce? Psala jste s nimi?

Ano, s každou jsem psala. A vždycky, když někam jdu, tak probíhá takový malý konkurz, které propisce se dostane té cti, že si ji vezmu s sebou do kabelky.

Vyměňujete je s jinými sběrateli?

Přiznám se, že když se zaváděl internet na novoměstském úřadě, tak si asi každý nejdříve zkušebně zadal stránky podle svého srdce. Já jsem si do vyhledávače zadala „sběratelé tužek". Tak jsem se seznámila se sběratelem Lukášem Cmajdálkou ze Zlína, se kterým jsem se spřátelila a tužky si měníme. A občas si také vyměníme e-maily a píšeme si k Vánocům a k novému roku a je to takové pěkné přátelství.

V Horáckém muzeu právě probíhá vaše výstava, jak vznikla?

Vloni jsem oslavila padesátiny a mým velkým snem bylo uspořádat výstavu. Dostala jsem nabídku z Horáckého muzea, termín byl stanoven na začátek tohoto roku. Jsem za to ráda, že mám možnost podělit se o výsledky svého sběratelského úsilí.

Máte ve své sbírce například i propisky z období totality, čím se lišily od těch dnešních?

Byl jich rozhodně menší výběr a byly v porovnání s dnešními cenami samozřejmě levnější. Kupovaly se za tři nebo za dvě koruny. Klasika byly propisky s kovovým prostředkem, ale prodávaly se i celoplastové. Měla jsem jich více, ale nakonec mi zůstaly jen asi tři. Je to taková socialistická klasika, objevují se i ve filmech z tohoto období.

Když už jsme se dostaly k cenám, jaká propiska ve vaší sbírce je nejdražší?

Nejdražší propisky jsem měla od jedné japonské firmy, jedna byla za dva tisíce korun. Viděla jsem je v reklamě, bylo tam také popsáno, kde přesně se dají koupit, a přiznám se, že jsem hned jela do Brna a tam jsem si je obě koupila.

A nejlevnější?

Těch mám více, protože mám velice ráda jednorázovky jednoduché tužky, ve kterých se nedá vyměnit náplň. Někdy bývají zajímavé tvarem a barvou. Dají se vybrat velmi pěkné kousky jak tvarem, tak barvou. A taky pěkně slabě píšou. Občas je jejich funkčnost horší, ale dají se vybrat i kvalitní.

Máte nějaký sběratelský sen?

Zpočátku jsem měla takovou mánii, že musím mít každou zajímavost a mrzelo mě, když mi to před nosem vyprodali. Například kdysi v supermarketech nabízeli propisku s rádiem, která mi nakonec unikla. Ale žádný konkrétní sen nemám, jen bych ráda rozšířila sbírku o propisky z ciziny, abych jich tam měla o něco více. Ale vítám jakoukoliv zajímavost.