Přestože nevidí, cestu zná téměř zpaměti. „Sakra, na tohle jsem zapomněl,“ komentoval brknutí o práh vstupních dveří školy. „Volit chodím pravidelně, tak už docela dobře vím o nástrahách, které mě po cestě čekají,“ doplnil Liml. Ten si dokonce, když jednou byl ve Vojnově Městci na chalupě, nechal vyřídit voličský průkaz. „Jenom nadávání u piva nestačí,“ vysvětlil Liml.

Ve volební místnosti využil privilegium, které nevidomí mají. S úpravou volebního lístku za plentou mu pomohl kamarád. „Za plentu se mnou totiž nemůže jít někdo z komise. To volební zákon nedovoluje,“ upozornil šéf žďárských nevidomých. „Obálky jsou dvě, každá jiné barvy, nerad bych to spletl.  A najít cestu k urně ve volební místnosti plné lidí není také jen tak,“ uvítal kamarádovu pomoc s hlasování Miroslav Liml.

O tom, že by si volební komisi s přenosnou urnou pozval domů, nikdy neuvažoval. „Proč taky. Jsem do značné míry soběstačný a podobně na tom jsou další nevidomí z naší organizace,“ vysvětlil Liml. Ten řekl, že větší problém pro něj letos bylo vybrat si volební lístek, než cesta do volební místnosti a samotné hlasování. "V tom našem politickém guláši čer aby se vyznal," usmál se Miroslav Liml s tím, že odpověď na otázku, koho volil, si nechá pro sebe.