Jedno takové se nachází pod mohelenskou přehradou na břehu řeky Jihlavy v překrásném zalesněném údolí, kousek od hadcové stepi. Tábořišti se říká Fiola, patří městysu Mohelno, který ho pronajímá.

Zajíždějí sem opakovaně lidé z Brna, Hodonína, Třebíčska nebo třeba z Prostějova. Stává tu celou sezonu 27 karavanů, taková malá ves se vším, co k tomu patří. Někteří se na elektřinu napojují, jiní ne. Na záchod se chodí do „kadibudky“, voda se bere užitková ze studny a na praní je nejlepší ta z řeky. Pitnou si každý dováží sám.

Duše z traktoru a jedém!

„Jezdím sem od roku 1983 a neměnila bych. K moři nechci. V začátcích jsme stavěli na celé léto stan. Teď mám karavan, to už je jiné pohodlí. Přivezu ho sem na jaře, odvezu na podzim, platím čtyři tisíce za celou sezonu. Je tu nádherně, neskutečný klid a pohoda,“ říká bez zaváhání paní Bohuslava Polachová, důchodkyně z Miroslavi, která dřív pracovala v kanceláři.

Je prosluněné červencové dopoledne a ona s hráběmi upravuje už beztak dokonalý trávník před svým pojízdným obydlím. Je patrné, že přesně tohle místo si v prostoru tábořiště zabírá už dlouhé roky. U přístřešku před karavanem se pne letitá, krásně kvetoucí rostlina. „Vrby na břehu jsme sázeli před dvaceti lety. Dřív sem jezdívaly děti, dnes vnuci. Na vařiči se chystal kompletní oběd. Mívala jsem tu papiňák, tak se dělal i vývar,“ vypráví a neubrání se úsměvu. Jedno léto prý dokonce maminky společnými silami vyrobily hromadu bramborového těsta a zvládly napéct pro veškeré dětské osazenstvo tábořiště výtečné placky.

„Díky přehradě, odkud se vypouští stabilní množství vody, nemáme suché říční koryto ani v období, kdy moc neprší. Děti si vezmou matraci nebo nafouklou duši z traktoru, dojdou kousek proti proudu k mostu, nasednou a splavují řeku k tábořišti. Utopit se nedá, však je mělko,“ popisuje radovánky Polachová. Ona sama má v karavanu neopren a chodí si zarybařit, dají se nachytat pstruzi.

Bez rádia a televize je zlatě

Přitaká jí další každoroční obyvatelka tábořiště, Eva Lysoňková. Přijíždí sem do karavanu na celé léto z Uherského Brodu. „Děcka první den vlezou do vody a řvou, že je studená. Druhý den je z řeky vytahujeme až večer a nemůžeme je odtud dostat, jak jsou šťastné Já tu žiju bez elektřiny, televize a rádia, vnuci mají povolený mobil, ale moc ho nepoužívají. Je tolik jiné zábavy,“ mávne rukou a ukáže na smečku kluků, která právě vybíhá z lesa a něco důležitého řeší.

U moře byla jednou a prý stačilo. „Zjistila jsem, že je velké, slané a že tady je líp.“ V areálu je kiosek, kam lze zajít na pivo. Využívají to taky chataři na protějším břehu, přebrodit řeku je hračka.

Nabízí se otázka, zda tu někdy zažili řádění zlodějů nebo přírodních živlů. „Karavany si hlídáme vzájemně, jak přijde někdo cizí, hned si to povíme. A řeka nás tu vypláchla v srpnu 2002, když byly velké letní povodně. Hrázný musel upouštět víc než obvykle, tak nastoupala hladina,“ zavzpomínala Bohuslava Polachová.

Přehradu hrázný upouští ještě několikrát na jaře a na podzim pro vodáky. To jsou jediné dny v roce, kdy tábořiště opanuje hlahol posádek lodí. Jinak tu v dechberoucím údolí šumí chladivá řeka, voní les a atmosférou to připomíná malý ráj.

Že lidé stále rádi kempují, potvrzuje Eduard Jakwerth, jednatel společnosti, která provozuje Camp Velkopařezitý u Řásné na Jihlavsku. „Tak před pěti lety jsme zaznamenali propad, Češi vyráželi častěji do zahraničí. Teď je ale opět zájem veliký,“ uvedl.

Letos mají chaty obsazené na celou sezonu. „Stany a karavany se tu množí podle aktuálního počasí. První prázdninový víkend bylo krásně, takže byla hlava na hlavě. Další týden pršelo, tak to prořídlo,“ doplnil. Zavzpomínal i na dobu po revoluci, to prý jezdívalo o dost víc cizinců. Zřejmě byli zvědaví na země za bývalo železnou oponou.

Velký zájem vždy, když je rozumné počasí, zaznamenávají také v kempu Pod Hrází u Velkého Dářka na Žďársku. „Podle očekávání byl velmi silný první prázdninový víkend. Co bude dál, bude záležet jen a jen na počasí. Návštěvníci se nám vracejí, už jsme vstoupili v povědomí, byť jsme mladý kemp. Lidi tento druh dovolené opravdu vyhledávají,“ uvedl provozovatel Petr Dvořák. Voda v Dářku je podle jeho slov dobrá. „Sice má zbarvení ovlivněné rašelinou, ale sinice jsem nezaznamenal,“ řekl.

Dost návštěvníků mají rovněž v kempu Moře u rybníku Řeka na Havlíčkobrodsku. „Frčí pronájmy chatek, o klienty opravdu nemáme nouzi,“ zhodnotila letošní situaci provozovatelka Kateřina Zavadilová.

Kemp Vyskytná na Pelhřimovsku hlásí, že při dobrém počasí je zájem velký a voda v přírodním koupališti je stále ke koupání, i když se letos na kvalitě všude v Česku podepisuje jarní sucho. „Polovina návštěvníků jsou lidi, kteří se k nám stále vracejí. Hodně jezdí rodiny s dětmi, velkou devízou je okolní příroda,“ uvedl provozovatel Miroslav Jaroš.

Kemp u rybníku Vidlák u Opatova na Třebíčsku provozují rodilí Holanďané. „Zaznamenali jsme propad v návštěvnosti v letech 2008 a 2009. Teď ale máme zase skoro plno. Jsou tu nejen Holanďani, ale taky Slováci, Němci a Češi,“ prozradila provozovatelka Lilian Vinke.