Změna denního světa a s tím spojené postupné zkracování dnů, chlad a nedostatek potravy, to jsou hlavní příčiny, které nutí stěhované ptáky ke složitému cestování. V mnohých případech až do tisíce kilometrů vzdálených stanovišť.
Mezi prvními, kdož houfně opouštějí Česko jsou čápi bílí i černí nebo ťuhýci. Podle ornitologa Jaromíra Čejky z Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy se tak nejčasněji děje již v polovině srpna. „Čápi by se v současnosti již měli shromažďovat v Maďarsku, odkud poletí do Afriky,“ konstatuje Čejka.
Pryč už jsou například i rorýsi, jiřičky nebo vlaštovky. Tisíce kilometrů ale mají teprve přes sebou bahňáci, čejky, vodouši i drobní pěvci. Ti z českých luhů a hájů zmizí začátkem listopadu.
„V současnosti je v jejich přípravách na odlet můžeme sledovat. Je totiž ideální čas, navíc v České republice lze spatřit ptáky, kteří naši zemi berou jen jako tranzitní,“ vysvětluje ornitolog a dodává, že nejlepší místo k jejich pozorování je na obnaženém břehu vodní plochy. Příhodným místem ke zmiňované aktivitě je na Žďársku například Veselský rybník v Novém Veselí.
Evropští pěvci míří především do jižní nebo severní Afriky, výjimkou není ani Středomoří. Na své cestě zdolávají vzdálenost asi pět tisíc kilometrů. Stíhají to průměrně za sto dnů. V souvislosti s dalekým putováním z hnízdišť do zimovišť tažní ptáci po generace dodržují určitá pravidla.
Doplnit zásoby
„Tahy ptáků mají své zákonitosti. Jejich vnitřní biologické hodiny a pud jim včas určí, kdy nastane nejpříhodnější čas k odletu,“ řekl ornitolog. V časovém předstihu před dnem D si za týden doplní zásoby. U našich tažných ptáků se hmotnost jejich těl může zvýši o dvacet až padesát procent. O zákonitosti pak lze hovořit i v případě výšky letu. Podle Jaromíra Čejky však asi dvě třetiny migrujících opeřenců nepřekročí výsi 1000 – 3000 metrů. Zprávy o tom, že ptáci létají ve výšce deseti kilometrů a ohrožují letadla, jsou tedy mylné.
Zlata Ptáčková
