Jako o posledních mohykánech o sobě mluví tamní dobrovolní hasiči. Ti v sokolovně jako jediní nadále zůstávají, přestože už v ní nefunguje ani vytápění. „Nebylo možné to udržet kvůli vysokým cenám plynu. Kanceláře si vytápíme sami přímotopy už od listopadu. Vyjde nás to na desetitisíce měsíčně. Ale ta budova si to zaslouží,“ řekl vedoucí dobrovolných hasičů Jan Šikula. A zavzpomínal na plesy a akce, které Bystřičtí v sokolovně pořádali. „Ještě loni jsme tu měli masopust. Před postavením kulturního domu tu bylo veškeré společenské dění,“ popsal hasič.

Sbor dobrovolných hasičů se do sokolovny nastěhoval před pěti lety. Tehdy museli opravit nejhorší prostory v budově, aby je mohli používat. „Teď jsou to ty nejlepší místnosti, protože o ně někdo pečuje. A dokud to půjde, budeme tu fungovat dál. Vyhovuje nám to tady, i když jsme osiřeli. Doufáme, že sté výročí oslavíme radostněji. Snažíme se to vidět optimisticky,“ přiblížil Šikula.

Kromě vypnutého topení má budova problém také se statikou. I kvůli tomu zvažuje bystřický starosta Martin Horák její stržení. Zároveň dodal, že jde o jednu z možností. „Další cestou by byla rekonstrukce sokolovny. Její současný stav je špatný, přestože nehrozí, že by někomu spadla na hlavu. Hlavní sál je pro jistotu uzavřený, okolní prostory zatím jsou v pořádku. Je každopádně potřeba to řešit a aspoň stropy podepřít,“ uvedl starosta města.

Horák přiznal, že jde o horké téma na zastupitelstvu. „Shodneme se, že bychom chtěli do sokolovny vrátit život. To by se podařilo přesunutím Domu dětí a mládeže. Ale je to otázka několika let a milionových investic,“ doplnil starosta s tím, že zatím není jasné, která budoucnost pro sokolovnu nastane.

O sokolovně v Bystřici nad Pernštejnem:
Sokolovně je devadesát let.
Budova má špatnou statiku, trámy napadla dřevomorka.
Od listopadu nefunguje vytápění plynem kvůli vysokým cenám.
V sokolovně už mají kancelář pouze hasiči. Ti si topí přímotopy.
Pokud se budova neopraví, hrozí jí stržení.

V minulém roce postupně z tělocvičen odcházeli volejbalisté či hráči stolního tenisu. Na přelomu roku pak skončila posilovna. „Chodíval jsem tam skoro třicet let a je mi šedesát. Prožil jsem tam své mládí a většinu aktivního života. Samozřejmě k sokolovně cítím nostalgii,“ připustil vedoucí posilovny Miroslav Korbička, která funguje pod Sokolem.

Přestěhování posilovacích strojů trvalo dva měsíce. „Bylo to náročné. Chvíli jsem se bál, že skončíme někde na louce. Ale pomohlo nám město. Nové prostory nám vyhovují. Z okna vidím přímo do bývalé posilovny. I když to s námi vypadalo bídně, dopadlo to dobře. Snad to potká i samotnou sokolovnu,“ předeslal Korbička.