Olešná je také spjata s jednou významnou hasičskou osobností. Pobýval v ní na sklonku svého života nositel nejvyšších hasičských vyznamenání a čestný občan města Přibyslav Miroslav Řepiský, který má velký podíl na založení muzea dobrovolného hasičského hnutí v Přibyslavi. Miroslav Řepiský do poslední chvíle aktivně pracoval pro hasičské hnutí i na mezinárodní úrovni. Zabýval se mimo jiné i myšlenkou zavést duchovní službu do práce hasičů. Vytvořit funkci hasičského kaplana, který by pomáhal lidem při velkých neštěstích. „Příští rok by se dožil sta let. Uvažujeme o nějaké připomínce této velké osobnosti hasičů, o něčem, co by uctilo jeho památku. Například o pamětní desce,“ podotkl Jindřich Beneš.

Život v Nové Vsi u Nového Města na Moravě. V republikovém kole Vesnice roku získala Cenu veřejnosti.
Vesnice roku. Novou Ves ocenila veřejnost, v republikovém kole byla nejlepší

Z historie Sboru dobrovolných hasičů Olešná

Sbor, který byl založený v roce 1893, se po dobu své existence musel potýkat s celou řadou požárů. Jeden z nejhorších vypukl 5. července 1925 ve stodole bývalého panského dvora. „Na neštěstí bylo ten den málo lidí v dědině, byli většinou v Novém Městě, kde se právě konalo zahájení krajinské výstavy. Skoro celý zdejší hasičský sbor byl z vesnice pryč. Obyčejní lidé vyjeli se stříkačkou k rybníku, a než vše k pumpování přichystali, již nejen stodola, ale i obytné stavení bylo celé v ohni,“ popisuje zápis ve farní kronice počátek velkého požáru.

K ohni se nakonec dostavili nejen místní hasiči, ale na pomoc jim přijeli kolegové z okolí. Plameny pak zasáhly i ovčín, který stál v sousedství fary. „Dokud vál vítr směrem od Nového Města, ještě u nás nebylo zle. Náhle se však vítr obrátil a zdálo se, že jsme ztraceni. Hořící části šindele a trámů začaly dopadati přes stromy na dvůr i na střechy. Když na několika místech šindelová střecha začala hořeti na chlévě, právě přijeli hasiči ze Zubří a Křídel. Rychle plamen ulili a celou faru obsadili,“ pokračuje dále farní kronikář.

Jakkoliv se tehdy zdálo, že je neštěstí zažehnáno, opak byl pravdou. Živel si našel další oběti. „Začalo chytat u Fryšhonsů, u Sklenářů a ještě daleko jiskry a hořící uhlí vítr odnášel. Když se již zdálo, že vrchol nebezpečí minul, tu lidé pumpující u rybníka začali křičeti: „Kostel hoří!“ A skutečně nad římsou pod zvonicí směrem ke škole vystupoval nejen kouř, ale i plamen,“ líčí další události farní kronikář. Živel nakonec naštěstí dostali hasiči pod kontrolu a plameny uhasili.

HELENA ZELENÁ KŘÍŽOVÁ