Bobry lze ale najít i na jiných místech Žďárska. Doslova mediální hvězdou se stal v roce 2009 hlodavec z čeledi bobrovitých, který našel svůj nový domov takřka v srdci Žďáru nad Sázavou. „Tehdy nám volali lesáci, že se nedaleko Koníkova objevil bobr. Šel nejprve po Svratce a pak po Bystřičce a dostal se až na zahrádku jedné z koníkovských hájoven. Tam se nám ho podařilo odchytnout a převezli jsme jej do povodí Sázavy. Zabydlel se u Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou, kde žije dodnes,“ popsal osud nejznámějšího žďárského bobra Jaromír Čejka.

Zooložka Jana Matrková si ale nemyslí, že by bobr žijící nyní u Konventského rybníka byl zvířetem odchyceným u Koníkova. „Na vybraných tocích Vysočiny monitoruji výskyt bobrů a mezi pravidelně sledované lokality patří i rybník Konvent ve Žďáře nad Sázavou a úsek Stržského potoka nad tímto rybníkem. Tam se, pokud vím, bobr usídlil v roce 2012, kdy pravděpodobně přišel z populace od Sázavy, kde je nejbližší další bobří osídlení u Přibyslavi. Ještě loni na podzim tam bobr byl. Nemyslím si ale, že by bobr na Konventu byl tentýž jedinec, co byl vypuštěn v roce 2009. Činnost bobra je velmi nápadná, kolem Konventu se pohybuje spousta lidí včetně řady mých kolegů. Nedokážu si moc představit že by tři roky unikal pozornosti. Navíc by mu letos bylo přes deset let, a to je na bobra velmi vysoký věk. Nejspíš to už nebude stejné zvíře,“ poznamenala Jana Matrková.

Přesto se oba shodují, že „žďárský“ bobr, ať už byl přivezen od Koníkova nebo přišel od Přibyslavi, je s největší pravděpodobností samotář. „Osídlení na Konventu je zvláštní. Bobři běžně žijí v rodinných skupinách. Na Konventu a Stržském potoce jsme rozmnožování nikdy nepotvrdili a ani množství bobřích okusů nebylo nikdy tak velké, jako v jiných lokalitách. Také na fotopastech byl vždy zachycen jen jeden jedinec. Ani v blízkém okolí se za celou dobu sledování neobjevilo nové bobří teritorium obsazené odrostlými potomky. Máme proto podezření, že na Konventu a Stržském potoce opravdu mohl žít pouze jeden bobr. Nebo možná pár který nevyvedl potomky. Jeho teritorium bylo stále přibližně stejné,“ vyjádřila se Jana Matrková.

Masopustní průvod. Ilustrační foto.
Maškary po dlouhých letech opět projdou Novým Městem

Přestože je bobr plachý, neklamné známky jeho pobytu jsou doslova do očí bijící. Jejich „hrady“, které si budují v tůních, rybnících a řekách mohou vystupovat až dva metry nad hladinu. Výrazným ukazatelem bobřího života v lokalitě jsou i bobří hráze, které mohou být v některých případech i nebezpečné. Tak je tomu například u Měřína na Velkomeziříčsku, kde kvůli bobřím hrázím dochází k lokálním záplavám místní komunikace. Bobři si našli domov v korytě Křivého potoka a v rybníku Polovci u Měřína už před mnoha lety.

„Bobří kolonie u Měřína patří k nejznámějším a zároveň k nejstarším zdokumentovaným na Vysočině, bobři tam trvale sídlí přinejmenším od roku 2007. Jde o teritorium jedné bobří rodiny, kterou tvoří rodičovský pár, letošní mláďata a loňská mláďata. Celkem se tak podle velikosti vrhu může jednat přibližně o pět až deset jedinců,“ popsala bobří rodinku u Měřína Jana Matrková.

Stavby těchto vodních hlodavců dokonale odolávají tlaku vody, a tak musí čas od času zasáhnout člověk a hráze odstranit. „Ve chvíli, kdy přibude třeba dvacet až třicet centimetrů vody, hrozí její vylití až na silnici, což samozřejmě v zimním období může být pro řidiče velmi nebezpečné,“ vysvětlil důvod boření bobřích hrází náměstek Krajské správy a údržby silnic Tomáš Mátl.

Karolina Kociánová z Jihlavy si vyzkoušela, jak žili vikingové.
Karolina Kociánová z Jihlavy si vyzkoušela, jak se žilo za časů vikingů

Silničáři proto u Měřína každoročně bobří hráze odstraňují. „Máme na to povolení na dvě období. Jedno je od půlky března do půlky dubna a to druhé od poloviny srpna do konce října,“ potvrdil Tomáš Mátl.

Výskyt zmiňovaných vodních hlodavců zaznamenali ochranáři i na dalších místech Vysočiny. „Bobři jsou běžnější spíše v jihovýchodní části Kraje Vysočina, kam se rozšířili v povodí řeky Moravy. Známe je například na spodním toku řeky Jihlavy, na rybnících a vodních tocích v okolí Třebíče a Velkého Meziříčí v povodí Balinky. Nejprozkoumanější je populace bobra na řece Šlapance, jejím přítoku Zlatém potoce a na Sázavě mezi Přibyslaví a Havlíčkovým Brodem, kde bobry každoročně sledujeme. Bobři se zde objevili kolem roku 2011. Postupně jejich počet narůstal, a dnes jsou Šlapanka a Zlatý potok osídleny prakticky na všech vhodných místech. Bobr se rychle šíří i po proudu Sázavy a do jejích přítoků,“ informovala Jana Matrková.

Kraj Vysočina musí také ročně vyřizovat žádosti o náhradu škod způsobených zvláště chráněnými živočichy, mezi nimi i bobrem. „Krajský úřad Kraje Vysočina přijal v roce 2018 celkem 74 žádostí o náhradu škody způsobené zvláště chráněnými druhy živočichů. Mezi žadateli byly fyzické osoby i rybářské společnosti a všem uplatňovaným žádostem bylo vyhověno. Celková vyplacená částka za rok 2018 činila 2 415 749 korun, což je nejvyšší vyplacená částka za posledních pět let. Vyplacené náhrady se týkaly škody způsobené vydrou říční, v jednom případě způsobené bobrem evropským,“ uvedla Jana Vondráková z odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Kraje Vysočina.

Tým Captains při přivítání na náměstí v Náměšti nad Oslavou.
Prošli bez porážky. Náměšť přivítala své mistry světa v rybníkovém hokeji