Radek Jaroš jezdí rád na běžkách, a je mu blízký i biatlon. Oblíbenou disciplínu nemá. „Mně se líbí všechny, takže jak mám trochu klidu, na biatlon se dívám," prozradil horolezec.

Poslední dobou měl program nabitý, takže letos ještě nestihl ani „vybalit" své oblíbené běžky. „Měl jsem podzim ‚našlapaný', vracel jsem se často domů o půlnoci, ale tyto dny jsem si už vyšetřil spíš na odpočinek a ten biatlonový zážitek," usmál se Radek Jaroš.

Atmosféra v Novém Městě se mu líbí, a i on má za to, že je v celém Světovém poháru nejbouřlivější, a sám také umí závodníky „popohnat" nahlas. „Jako sportovec umím držet emoce na uzdě. Zas ale vím, že když jsem třeba ještě hrával volejbal, jak mě obecenstvo nabíjelo byl jsem v zápasech vždy lepší než při tréninku. Tak vím, že to pomůže, a snažím se povzbuzovat i když ne že bych tam pořád jen řval," smál se Jaroš.

Fandí nejen českým, ale všem závodníkům. Vyloženého oblíbence mezi nimi nemá, ale obdivuje třeba Oleho Einara Björndalena, legendárního nestárnoucího Nora. „Smekám před ním, ve svém věku stále ‚školí' ty mladé kluky. Když jsem já dokončil Korunu Himálaje, stal jsem se zároveň nejstarším člověkem na světě, který to dokázal. Vím tedy, co za tím je, a on dělá sport daleko fyzicky náročnější, takže klobouk dolů," pověděl horolezec.

Jaroš oceňuje i prvotřídní organizaci světových soutěží v Novém Městě. „Byl bych ale rád, kdyby se na podobné úrovni myslelo i na rekreační lyžaře, mládež a turisty. Aby až tu třeba zas bude Světový pohár a bude sníh, mohli na běžky i oni. Už se kolikrát stalo, že skončily perfektně připravené závody, ale lidé do stopy nemohli, protože tratě od Ski hotelu na Vlachovice nevedly. Přijde mi, že se na to teď trochu zapomíná, a to mě mrzí," řekl Jaroš.