„Nestěžuji si. Je mi tak dobře, vybral jsem si to,“ tvrdí zarputile. Bezdomovec Alois však před lety žil úplně jinak. Bydlel v pražském činžáku, chodil do zaměstnání v továrně, byl ženatý. Pak se ale všechno v jeho životě obrátilo.

„Manželka těsně před revolucí emigrovala do Kanady a nevrátila se, ani když se to tady otočilo. Jenže já jsem přišel nejdřív o práci a pak i o byt,“ prozradil mezi řečí muž. „Ale teď jsem naprosto spokojený, nic mi nechybí,“ zdůraznil znovu.

Z Prahy, kde původně bydlel, se pak dostal do Budějovic. To už byl bez přístřeší a připojil se tam ke skupince dalších bezdomovců. Další „zastávkou“ byl Hradec Králové, pak Brno, Teplice, a jména dalších měst si už nevybavuje. Naposledy to byla letos v zimě Jihlava. Když už se s jihlavskými bezdomovci nemohl shodnout, popojel zase o kousek dál. A skončil ve Žďáře nad Sázavou.

Alois vlastní jenom krosnu, ve které skladuje všechny nezbytnosti, jež potřebuje pro svůj život. Není jich mnoho – pár kousků oblečení, celta, ešus, peněženka s několika bankovkami a dávno propadlý občanský průkaz. To prý mu stačí. „Ne, žádné sociání dávky neberu. Na nějaké běhání po úřadech já nejsem a stejně žiju každou chvíli jinde. Živím se různě. Občas něco odnesu do sběru, někdy za pár korun nebo za jídlo pomůžu třeba na stavbě a tak. Moc toho nechci,“ popsal muž bez domova způsob své obživy.

Ve Žďáře ale rozhodně dlouho zůstat nechce. Město je na něj příliš malé a podle jeho slov je na všechny moc vidět. „Na nádraží se sice přespat dá, ochranka tam není, někdy taky spím v parku nebo na mezi, ale místní lidé jsou divní,“ shrnul Alois svoje pocity ze žďárského pobytu.

Budoucností se rozhodně nezabývá. Nemyslí ani na to, že by někdy mohl potřebovat nějakou pomoc – například lékařskou. „Nemocný? Nejsem nemocný,“ prohlásil bezdomovec. „Když je mi špatně, počkám, a ono to zase přejde,“ vysvětlil svůj postoj k chorobám všeho druhu.

Způsob svého života si bezdomovec Alois pochvaluje. „Mám svobodu, nikomu neubližuji a od nikoho nic nepotřebuji. Všichni kolem se za něčím ženou, pořád na něco nadávají, já ale ne. Nechci na tom nic měnit,“ dodal s přesvědčením Alois.

--------------

S bezdomovci stále bojují na žďárském vlakovém nádraží

Žďár nad Sázavou/ Šedivá omítka, zastaralý a omšelý interiér doplněný o polehávající bezdomovce, a také zápach a odpadky, které tam po lidech bez přístřeší zůstávají. Takto vítá cestující žďárská vlaková stanice.

Nádraží ve Žďáře na Sázavou mezi tyto rizikové stanice patří, a to jak kvůli problémům s lidmi bez domova, tak ze strany nutnosti rekonstruovat vybavení.

Budova vlakového nádraží ve Žďáře byla postavena již před čtyřiceti lety na trati, po které jezdí kromě osobních a spěšných vlaků i rychlíky mezi Prahou a Brnem. Mnoho větších oprav se tam však prozatím neprovádělo.

Stanice se sice účastnila projektu Živá nádraží, ale nenašel se žádný investor, který by měl vážný zájem o dlouhodobý pronájem nádražní budovy a její opravu. Proto byl Žďár nad Sázavou nakonec z projektu vyřazen.
Do budovy v posledních letech investovaly hlavně České dráhy. Objevily se tam například nové přístřešky, informační tabule, a opraveny byly také první a třetí nástupiště.

„Vlakem jezdím každý den do práce v Brně, takže se na nádraží vyskytuji poměrně často. Už před stanicí mě vítají odpadky, a uvnitř zase příšerný zápach. Je ale pravda, že v čekárně, kam bezdomovci nechodí, je docela uklizeno, takže se uchyluji nejčastěji tam,“ svěřuje se Jaromír Kukačka ze Žďáru.

Mnoho lidí se totiž domnívá, že České dráhy mají na starosti i prostor před budovou nádraží, kde se na zemi stále povalují nedopalky a nejrůznější odpadky. Péče o toto prostranství však je v režii města.

„My se o čistotu nádraží samozřejmě v rámci svých možností snažíme. Na úklid máme své zaměstnance a také úklidovou firmu. Mnoho nepořádku ale zanechávají bezdomovci, které nyní skutečně neuhlídáme,“ říká přednosta Jan Janeba.

--------------

Čekárny z nádraží zmizí, snad tam ubude i bezdomovců

Nádražní čekárna. Toto sousloví vyvolává v mnoha lidech odpor. Lidé si obvykle vybaví špinavou místnost plnou bezdomovců a špíny.
S tím ale nesouhlasí majitel čekáren, České dráhy (ČD). „Bezdomovci a podobná individua se obvykle objevují v odbavovacích halách a ne přímo v čekárnách.

Ostatně současný trend jak u nás, tak obecně v Evropě, je nahrazovat čekárny buď místy na čekání v halách stanic, v přístřešcích na nástupištích, nebo čekáním bistru nebo v restauraci,“ řekl Deníku Petr Šťáhlavský z tiskového odboru ČD. Počet čekáren obecně klesá a do budoucnosti lze očekávat, že z našich nádraží klasická čekárna postupně zcela zmizí.

Špinavé a nebezpečné okolí nádražních budov je problémem i v jiných státech, ale na Západě už několik let za pomoci policie a vyhlášek proti bezdomovcům bojují. „Naší snahou samozřejmě je dostat problémové lidi z nádraží,“ uvedl Petr Šťáhlavský.

S vykazováním těchto osob ze stanic pomáhá policie, lidé se na nástupištích stále bojí. O sebe i o své osobní věci. Tam, kde to jen trochu lze, se ČD snaží uzavírat prostory alespoň na noc.

„Zahájili jsme také některé projekty modernizací stanic, jež mají eliminovat místa, která by byla zajímavá pro bezdomovce. Například odstranění lavic, na kterých lze spát, odstranění nejrůznějších architektonických prvků umožňujících posedávání, polehávání, spaní a podobně,“ doplnil Petr Šťáhlavský.