Musejí se – zřejmě i vlastní vinou – vystěhovat z domu, kde bydlí, obec Těchobuz ve spolupráci s krajem však pro ně našla řešení. Sedm lidí tak má teď před Vánocemi jistotu, že neskončí na ulici.

Petr a Zdeňka Adámkovi si loni vyhlédli dům v Těchobuzi. Podepsali smlouvu o koupi, ale nemohli si tam přihlásit trvalý pobyt, a tím ani jako invalidé čerpat sociální dávky.

Zatímco oni v celém případu svalují vinu na prodávajícího a realitní kancelář, realitní kancelář naopak říká, že Adámkovi prostě neplatili splátky. Dům musí opustit.

I nás se to týká

„Ano, možná si za to Adámkovi můžou sami. Ale my nemůžeme dělat, že se nás to netýká. Už předtím putovali od vesnice k vesnici a teď by měli zůstat na ulici? Nebo jsme je měli poslat jinam?" vysvětluje místostarostka Těchobuzi Jana Medková, proč se začala v případu angažovat.

Nejdříve obec napadlo zmíněný dům koupit. Ale jak říká místostarostka, protože nebyl celý zkolaudovaný, musela by ho obec nejprve za své peníze opravit  – a nechat zkolaudovat, a mezitím dotyčnou rodinu ubytovat někde jinde.

Za pomoci místní knihovnice Dagmar Kaisrové našla nakonec obec lepší řešení. V něm jí zároveň pomohl Kraj Vysočina, podle obce konkrétně radní Petr Krčál a náměstek hejtmana Libor Joukl.

Kraj totiž zřizuje tamní ústav sociální péče. A z jednoho jeho domku se právě stěhuje bývalá pracovnice ústavu. Protože se chystá transformace celého zařízení, při níž se klienti v budoucnu přestěhují do menších domků po okrese, kraj tento dům nevyužije. A po domluvě s obcí v něm umožní bydlet manželům Adámkovým, jejich třem menším dětem a dospělé dceři s ročním vnoučkem.

„Rodina se dostala do velké sociální nouze. Proto jsme schválili, aby tam v pronájmu mohla bydlet, a časem se rozhodne, zda obec dům odkoupí, nebo na ni přejde jinak," říká krajský radní pro sociální oblast Petr Krčál. Podle něj by zároveň celá akce mohla přispět i k usmíření sporu vedení obce a ústavu o opatrovnictví klientů. Navzdory němu teď vedení obce a kraje dokázalo najít spolupráci.

„Jsme moc rádi, že nám obec i kraj takto vyšli vstříc," chválí obě instituce Petr Adámek. Na dotaz proč jejich předešlé bydlení „selhalo", odpovídá, že realitní kancelář Nemovitosti Praha jim zatajila, že je objekt nezkolaudovaný a že v něm řada věcí nefunguje.

„Museli jsme si znovu sami zavést elektřinu a opravit další věci, splašková voda tekla po silnici. Kvůli plísni jsme přišli o nábytek," tvrdí Adámek s tím, že chtějí za investice do domu od majitele zaplatit.

Zástupkyně Nemovitostí Praha Marcela Břízková ale říká něco jiného: „Nebyla zkolaudovaná pouze přístavba a  Adámkovi podepsali, že přebírají dům ve stavu, v jakém se nalézá." Podle ní byl naopak prodávající velmi vstřícný a  byl ochoten dům převést na Adámkovi po zaplacení jen čtvrtiny ceny. „Jenže oni nezaplatili a neplatili ani splátky, přesto je tam nechal zadarmo," praví Břízková. Na otázku, proč nespláceli, Adámek říká: „Mám zažádáno o odškodnění za účast ve třetím odboji, ale zpozdilo se to. Proto jsem žádal obec o půjčku."

Na předložený rozpor ve výpovědích obou stran a otázku, zda obec má jistotu, že rodina Adámkových teď nájem platit bude, reaguje místostarostka Jana Medková hlasem, z něhož je cítit optimismus a odhodlání: „Jistotu plateb předem nemáte u nikoho a velmi těžko lze vstupovat do vztahu mezi prodávajícím a kupujícím a někoho soudit. Ale my jsme jim každopádně chtěli dát šanci u nás, protože každý má dostat šanci. A to i tehdy, když s ním spolupráce může být složitější a pracnější."