Kamínky malované akrylovými barvami se objevují prakticky po celé Vysočině, i kamínkování má přitom svá pravidla. Na přední straně může být prakticky jakýkoliv motiv od zvířat přes pohádkové postavičky až po loga světoznámých značek. Na zadní straně by ale mělo být napsané PSČ a díky sdílení na sociálních sítích lidé sledují, kam až se jejich kamínek dostal.

Se začátkem prázdnin však tato aktivita dostává nový rozměr. Někdo kamínky odveze do vesnice k babičce, jiný na dovolenou s rodiči a stejně tak se na Vysočinu mohou dostat oblázky z druhého konce republiky. Ne každý se ale dozví, kam až se jeho obrázek dostal a kolik dětí potěšil. „Dva kamínky jsme si přivezli z brněnské zoologické zahrady. Poslali jsme je dál, kde jsou nyní ale nevíme. Ne každý dá fotku na facebook,“ popisuje malá Lucie z Jihlavska.

Tuto aktivitu chválí i vedoucí odboru životního prostředí na jihlavské radnici Katarína Ruschková. „Nevidím na tom nic špatného, pokud nejsou kamínky umísťovány do míst, kam se nesmí chodit nebo lézt – na skály, v přírodních rezervacích, nebo na historické památky,“ říká a pokračuje: „Pokud se kamínek namaluje a zalakuje správně, tak se z něj nic neuvolňuje, nijak neškodí.“

Dokonce i sama úřednice na začátku pandemie doma malovala kamínky a roznášela je po světě. Také podle ní se jedná také o skvělou aktivitu, při které mohou rodiče trávit čas a dětmi. „Hledání kamínků může být dobrou motivací pro to, jak vytáhnout děti na procházku. Jejich malování pak doma zase skvělou aktivitou pro špatné počasí, u které se pobaví celá rodina a prožije spolu mnohem hezčí chvilky, než u sledování Netflixu. A pak zase při společné procházce či projížďce na kole můžou děti kamínky vypustit do světa,“ usmívá se závěrem.