Zpoza zatáčky přijíždí jízdní kolo. Nesedí na něm však mladík v tretrách a upnutém dresu, v cyklistických šortkách s vycpaným pozadím a s přilbou na hlavě, nýbrž dáma, která jako by vypadla z filmu Postřižiny. Zkrátka první republika jak vyšitá. A její bicykl, radost pohledět. Nefalšovaný velociped značky Čezeta.

Klára Havlátová oděná do elegantních bílých šatů s límečkem a apartního červeného kloboučku, který dámy znají pod názvem fascinátor, je jednou z mnoha účastnic sedmého ročníku Spanilé jízdy Balinským údolím. Tradiční akce, kterou žijí všichni tradicionalisté z Velkomeziříčska. „Já ale jedu s manželem i dětmi poprvé. Dobové oblečení jsme sehnali doma. Naše děti tak vlastně chodí oblečené pořád. Jen malému jsme dnes dali i vestičku,“ usmívá se mladá bicyklistka.

Bicyklisté – tak dobové noviny opravdu nazývaly muže a ženy na velocipedech. Stejně jako v předchozích ročnících mají z Balin namířeno do Velkého Meziříčí. Samozřejmě však nikoli po silnici, ale stylově po cestě linoucí se podél meandrů Balinky. Ono totiž jet klasicky po asfaltu, to by byla v okolí Meziříčí spíše procházka než jízda. „Po rovině to jede perfektně, ale přehazovačku to nemá, zato pořádně těžký převod. Není tedy moc radno to táhnout po kopečkách,“ vysvětluje Jiří Flajšman hlavní důvod, proč se jede kolem Balinky.

Tento velocipedista je pro změnu převlečený za kominíka, dokonce má na nosiči i kominickou štětku. „Ale já jsem vážně kominík, jen už v důchodu,“ směje se nadšený sportsman, který si díky historickému kolu Eska z roku 1928 zjevně stále zachovává svěžího ducha.

Sběratel kol

Mimochodem, značky Eska je i nejstarší bicykl, který organizátoři pro dnešek připravili. A to z roku 1908. Je krásný, ale pro laika je na něm asi nejzajímavější zvonek. Ten je totiž zavěšený nad předním kolem a spojený s řídítky provázkem. Když na něj chce cyklista zazvonit, zatáhne za provázek, zvonek se přiblíží ke kolu a začne cinkat.

Tento historický skvost patří Františku Uhlířovi, který jízdní kola sbírá. „Mám jich asi 280. Ale můžu vám říct, že v meziválečném období bylo jen v českých zemích asi 4500 výrobců kol. Vždyť se podívejte sám – každé je jiné,“ ukazuje Uhlíř kolem sebe.

Tento sběratel, jenž se na spanilou jízdu vypravil na replice vysokého kola, také dodal všem, kdo vlastního historika neměli, něco ze své sbírky. Koneckonců i Čezeta paní Kláry pochází od něj. „Jede se na ní výborně,“ hlásí Klára Havlátová ve Velkém Meziříčí.

Také Premier, na němž se veze Libor Babička, je prý skvělý. Na rozdíl od Havlátových je však toto kolo jeho vlastní, nikoli půjčené. „My to máme jako diagnózu,“ směje se Babička. „Děláme hlavně staré motorky, ale dnes jsme panu Uhlířovi slíbili, že přijedeme na kole,“ doplňuje Babička.

Inu, když jsou staré věci stále k užitku, je to jen dobře. A zvláště, když jsou tak krásné jako ty, které se v sobotu 13. července představily na sedmé Spanilé jízdě Balinským údolím.