Žáby a zvláště ropuchy nepatří zrovna mezi tvory, kteří se každému líbí. Většinou se jich štítíme, a proto jim jdeme raději z cesty. Přesto jsme to právě my, lidé, kdo jim nejvíce ubližuje a škodí a také nejčastěji zaviní, ať už úmyslně či neúmyslně, jejich smrt.

Ropuchy žijí poněkud jinak, v mnohém se od nás liší. Samice bývají o něco větší než jejich mužské protějšky. Tato odlišnost je ale pro jejich dobro, neboť se pravidelně stává, že samička musí svého nápadníka odnést na zádech ze zimoviště až na místo, kde společně založí novou rodinu.

Na jednu samičku připadá ve volné přírodě hned několik nápadníků, a tak není výjimkou, že se na jednu ropuší krasavici naskládá více samců. Jejich vášnivé objetí, které by se dalo spíše nazvat skupinovým znásilněním, jí pak může způsobit nepříjemnou smrt utopením.

„Není problém vidět shluk, ve kterém je jedna samička a pět šest samečků. Je to trochu jinak, než u lidí. V ropuším světě je méně dam a více pánů. A navíc, některé ropuší dámy zřejmě mají pro samečky mnohem větší přitažlivost,“ vysvětlil mluvčí Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Jaromír Čejka. „Ropuší samečci jsou občas takoví zoufalci, že namísto samičky svého druhu si nalezou na jiného tvora, třeba na mrtvého kapra nebo na skokana a myslí si, že se budou množit,“ dodala ochranářka Petra Doležalová.

Pokud si ale nakonec ropuší nápadník najde tu správnou a dokonalou „ženu“ a vše proběhne tak, jak má, samička naklade do vody vajíčka a samec je oplodní. A po dvanácti dnech se z nich vylíhnou černá žabí miminka – pulci.

Ale ještě před tím ropuší samička s panem manželem nebo spíše příležitostným milencem na zádech absolvuje strastiplnou cestu k místu rozmnožování. Ta se jim ovšem oběma může stát osudnou. Velmi často totiž dochází ke střetu obojživelníků a aut a i tady platí staré známé pravidlo, že silnější vyhrává. Ropuší pár, navíc zamilovaný až po uši a myslící na úplně jiné věci, než je vlastní bezpečnost, nemá prakticky vůbec žádnou šanci.

Plastový kbelík a rukavice

„Ropuchy rok co rok přecházejí přes naši zahradu a pak dále přes silnici k nedalekým rybníkům. A hodně jich nakonec zůstane přejetých na cestě. Proto je většinou raději naložíme do kbelíků a bezpečně přeneseme. Letos jich ale přechází o něco méně než vloni, přenesli jsme jich zatím jen asi dvě desítky,“ nechala se slyšet Ivana Rundštuková z Rokytna.

Ochranáři si ale nemyslí, že by těchto obojživelníků byl v letošním roce menší počet. „Byli jsme před pár dny u Černého rybníka u Nového Města na Moravě a na jednom místě u hráze jsme jich napočítali sto čtyřicet. A přicházeli další a další. Bude to asi lokalita od lokality. A samozřejmě tu má rozhodné slovo taky počasí a nadmořská výška, na Rokytně může žabí putování teprve pořádně začít,“ vysvětlil Jaromír Čejka.

Záchrana těchto obojživelníků nemusí být vždy snadná a jednoduchá. Ropuchy totiž produkují dráždivý sekret, kterým se brání a tak odpuzují své nepřátele. Proto by měli jejich zachránci přinejmenším použít alespoň základní ochranné prostředky. „Lidé by je v žádném případě neměli brát do rukou bez rukavic. Na přenášení jsou nejvhodnější plastové kbelíky bez ostrých hran,“ podotkl mluvčí Chráněné krajinné oblasti.