Je jedním z mála druhů, které dokáží ve volné přírodě přezimovat jako dospělí jedinci. „Přezimuje jako dospělá neboli imago. Vylíhne se koncem léta, chvilku je u vody, pak odletí dále od vody do křovin nebo do lesa, kde přezimuje. Na jaře během prvních slunečných dní se díky tomu jako jedna z prvních opět objeví zase u vody,“ potvrdila mluvčí Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Kateřina Machová.

Žďár nad Sázavou, ilustrační foto.
Žďár je ve hře jakožto sídlo významné sportovní instituce

Šídlatky hnědé v zimě jednoduše ztuhnou, často spadnou například do listí, kde jim pak neublíží ani teploty hluboko pod bodem mrazu. „To je umožněno obsahem „nemrznoucí kapaliny“, konkrétně glykolu, v jejich tělech. Díky tomu se jim v těle netvoří ledové krystalky, které by roztrhaly tkáně. Jiné vážky běžně zimují ve stadiu larev hlouběji ve vodě,“ vysvětlila Kateřina Machová.

„Šídlatky hnědé jsou nenápadné, dokonce si pečlivěji než jiné druhy vybírají, kam usednou. Tak, aby splynuly s okolím. Typicky zjara sedají na zbytcích plovoucí mrtvé vegetace - orobinců nebo starých sítin. Sedají se zavřenými křídly podobně jako šidélka, zatímco ostatní šídlatky sedí s křídly polootevřenými. Jejich larvální vývoj je ve srovnání s životem imaga a larválním vývojem jiných druhů vážek velice rychlý,“ doplnila Kateřina Machová.