Stejně jako dalších dvanáct stovek Čechů, kteří ročně vyjíždějí na zkušenou na dvacet tisíc kilometrů vzdálený ostrov v Tichém oceánu.

„Když jsem viděla ve filmu tu nádhernou přírodu, řekla jsem si, že to musím vidět na vlastní oči. Nechtěla jsem ale jet sama, proto trvalo asi osm let, než jsem si svůj sen splnila,” začala vyprávění Hana Davidová, která nakonec přesvědčila ještě kamarádku.

Kvůli splnění svého snu musela na rok přerušit školu. Nelituje. Kdyby mohla, zůstala by celý rok a půl, který může legálně strávit prací a cestováním na tomto ostrovním státě. Najít si práci není na Novém Zélandu nic těžkého. „Téměř veškerá práce pro cestovatele, jako jsem byla já, je v zemědělství na sezonních pracích. Oni tam automaticky počítají s tím, že nás zaměstnají. V hlavní sezoně si jeden den práci najdeš a druhý den už pracuješ,” vysvětlila mladá cestovatelka. Sama za rok, který zde strávila, vystřídala více jak desítku zaměstnavatelů. „Dělala jsem v sadech na jablkách, na třešních a na vinicích, ale pak také v továrnách na nočních. Mezitím jsem stihla procestovat celý Nový Zéland a některé přilehlé ostrovy,” vyjmenovala Davidová.

Na cestování a pohyb po Novém Zélandu si ihned první den koupila auto, ve kterém také téměř po celý rok bydlela. Vyšlo to levněji, než si platit nájem. Zvlášť když dlouho nezůstala na jednom místě. „Dělá to tak většina lidí, která za prací přijede. Pořízení auta je záležitostí dvou formulářů a deseti minut na poště,” sdělila cestovatelka. Podle ní tam takto chodí vše. Lidé jsou přátelští, ochotní a nikdo nic moc neřeší. „My jsme národ řešitelů, nic si nepřejeme a lidé si závidí. Tam nám zaměstnavatel, od kterého jsme třeba za týden utekli, ještě popřál šťastnou cestu a větší štěstí při hledání práce,” popsala Davidová.

Za celou dobu se domů chtěla vrátit jen jednou. Ve chvíli, kdy měla na účtě deset dolarů, v autě prázdnou nádrž a práci v nedohlednu. „Bylo to letos v dubnu, čekala jsem na práci v továrně na kiwi a ještě jsem chtěla cestovat. Do toho jsem dostala pokutu za parkování a nic nevycházelo,” popsala krizovou situaci cestovatelka. V této chvíli si začala uvědomovat, jak jí chybí obyčejné věci jako teplá sprcha nebo svíčková od maminky.

Za rok najezdila po ostrově přes dvacet tisíc kilometrů. Podívala se i na Stewart Island, kde zažila náročný výšlap v bahnitém terénu. „Je to spíše psychicky náročné, když jdeš sama. V bahnu se smýkne noha a pomoci se na ostrově bez signálu nikdo nedovolá,” uzavřela povídání Hana Davidová.