Prezident republiky Václav Klaus v doprovodu své manželky Livie včera zavítal i do jihlavského gymnázia. Se studenty debatoval o politické situaci i běžném životě. Jedním z žáků byl dokonce vyzván, aby se pokusil střelit basketbalový koš. V dětství se totiž věnoval právě basketbalu a snil o kariéře profesionálního sportovce. Koš sice prezident nestřelil, ale i tak byl za svoji odvahu žáky odměněn aplausem. Jako první položil prezidentovi otázku ředitel gymnázia Miroslav Paulus, po něm se pak beze studu ptali i žáci.
Co vám školy, které jste absolvoval, daly a co vzaly?
Nemyslím, že mi něco vzaly. Troufal bych si říci, že mi pouze daly. Nabádám studenty, aby věděli, že co se nenaučí ve škole, to už potom nikdy nedoženou. Já věřím, že si všichni přejete, aby matematika byla povinně zařazena do státních maturit, protože škola bez matematiky vůbec není škola. (smích) To mě nabádá, abych to říkal vážně, ale já to opravdu říkám vážně.
Objevil se trend, že lidé, kteří odcházejí do důchodu, stále zůstávají v pracovních poměrech. Tím pádem berou místa absolventům. Co na tento trend říkáte?
To, že lidé, kteří déle pracují, něco ohrožují, s tím já absolutně nesouhlasím. To je nesmysl. Dělit lidi podle toho, aby měli nárok, nebo neměli nárok pracovat, je naprosto nepřijatelné. Abych odbočil, jistě znáte slavného spisovatele Kunderu. Četli jste od něj něco? (v sále ticho) Žádná ruka se nezvedne, že jste četli něco od Kundery? On mimo jiné v šedesátých letech vydal několik sbírek, povídek, které se jmenovaly Směšné lásky a jedna z těch povídek se jmenovala Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Myslím, že sami slyšíte tu absurditu. Jediné řešení, které máme, je, aby lidé pracovali, jak dlouho chtějí a mohou. Lidé jsou stále starší a starší. Že by měli odcházet do důchodu ve stejném věku jako před sto lety, je lidsky hloupé a špatné a v žádném případě neufinancovatelné. Kdo bude na důchody platit? Těch mladších bude stále méně a starších více. Jediným řešením je prodlužování odchodu do důchodu, a nikoliv utlačování těchto lidí.
Když jste byl v našem věku, jaký byl váš sen?
Hrál jsem basketbal, v tu chvíli jsem možná snil o nějaké sportovní kariéře. Později jsem si ale uvědomil, že tudy cesta zřejmě nevede (smích) a nezbývá než učit se, učit se a učit se.
Co očekáváte od naší generace?
Věříme, že tahle generace zůstane kvalitní a zodpovědnou. Že bychom ale očekávali něco specifického, tak to určitě není. Každý se musí uplatnit ve svém životě a každý musí nalézt svou cestičku, kudy tím životem kráčet.
Myslíte si, že si v příštích letech udrží Spojené státy suverenitu?
Byl jsem na jedné konferenci požádán, abych přednesl úvahu na téma pravděpodobné budoucí posuny v ekonomické síle ve světě. Vyšlo to i na webové stránce, takže když nečtete Kunderu, čtěte alespoň www.klaus.cz. (smích) Já jsem si tam svět rozdělil do tří takových velkých skupin. Za jednu jsem musel považovat naši Evropu, za druhou Ameriku a třetí takové nové rodící se země, kterým se v hantýrce ve světě říká BRIC. To jsou čtyři velké mocné rodící se země, dříve rozvojové. B - Brazilie, R - Rusko, I - Indie, C - China. Spekuloval jsem, jak se budou vyvíjet tato tři seskupení, můj názor bohužel není optimistický. Evropa zakrňuje. V roce 1950 žilo dvaadvacet procent veškerého obyvatelstva v Evropě, v roce 2000 dvanáct procent a v roce 2050 podle předpovědí to bude sedm procent čili Evropa se ve světě strašlivě zmenšuje a myslím, že nějak ekonomicky silná nebude. Obrovskou budoucnost vidím pro BRIC. Amerika podle mého názoru bude tak někde mezi, ona je přece jenom dynamičtější než Evropa, schopná rizika. Budoucnost se mi zdá silnější a silnější právě pro země BRICu.
Co říkáte na přímou volbou prezidenta?
Já nejsem obecně zastáncem přímých voleb. Nejsem zastánce přímé volby starostů, hejtmanů i prezidenta. Nejmožnější je to eventuálně u prezidenta, protože ten je trošku stranou od vlády a je nezávislý. Nedovedu si představit možné tendence dnešní doby, aby byla ve volbách volena zastupitelstva měst a zvlášť by byl volen primátor z úplně jiné politické strany. Mám neskutečnou zkušenost z New Yorku, kde je starosta volen přímo. A problémy spojené s touto volbou jsem viděl právě na newyorské radnici. Prošli jsme si budovu radnice a zasedací sál a já jsem se nevinně zeptal, jak často se tady volení zastupitelé scházejí? A odpověď zněla, já nevím. Zdálo se mi to úplně bláznivé a nikomu na světě bych přímou volbu po této zkušenosti nedoporučoval. Ať se pohádají politické strany.