Program závodů je doplněn společenskými akcemi. V neděli 8. června až do 19 hodin se na velkobítešském náměstí představí i Lucie Bílá a Martina Sáblíková. Zpěvačka a rychlobruslařka přijedou do města na křest svých hvězd v chodníku slávy před restaurací U Raušů. Křest se uskuteční v 17.40 hodin.

Proč závodí na historickém kole? Na tuto otázku Deníku odpověděl Jan Králík z cyklistické veteránské asociace.

„Ptal se mě vloni známý, není-li to anachronismus, či dokonce nesmysl, závodit na historických kolech? Hned jsem chtěl ty naše staré trubky bránit, ale současně mě napadlo, není-li na tom přece jen něco pravdy. Když se zeptal kamarád, kolik dalších lidí si myslí totéž, jen si to nechají pro sebe, tak jsem se tím začal zaobírat. Prvním argumentem je, že nám to přináší radost.

A o tom sport přece je – aby se jeho provozováním člověk potěšil a kromě radosti z jízdy udělal něco i pro své zdraví. A nejen to. Když se někdo vyšvihne do sedla starého kola, lze předpokládat, že ho doma v dílně či v garáži musel dát do pořádku, že ho rozebral, opravil a zase složil, zkrátka zrenovoval, nejspíš se také zajímal o jeho původ, prostě se o své značce něco dozvěděl. Dalším důvodem, který mluví pro stará kola, je cesta, po níž se člověk ke svému starému nářadí dostane. Nikoli tak, že ho rodiče odmala nutili, že mu platili trenéra, vedli ho k tomu, aby předstihl ostatní děti, aby někam postoupil a někoho udolal.

V „našem“ sportu nemůže nic vyhrát, nesežene sponzora, nebude tajně polykat posilující pilulky, protože za dobrý výsledek může čekat jen stisk ruky od soupeřů. Jediné, co si mohou jezdci odvézt domů, je v tom lepším případě diplom, v tom horším silniční lišej. Příjemný podnik s kamarády a zábavou si ovšem užije každý účastník. To všechno mluví pro stará kola. A nastává chvíle přejít do útoku.

Jaký smysl mají některé olympijské disciplíny, jako například hod oštěpem? Tím si přece opatřovali lovci mamutů potravu před mnoha tisíci lety. Ale házet bidlem do dálky v 21. století? A co třeba vrh koulí? A proč běhat po dokonalé tartanové dráze přes umělé překážky? Ne ne, nemyslete, že tyhle sporty chci zlehčovat. Ani v nejmenším. Přinášejí-li jejich provozovatelům uspokojení, nic proti tomu. Radost má (měla by) být, jak řečeno na začátku, hlavním smyslem sportu.

Jen bych chtěl ty, kdo se pozastavují nad námi, kteří své staré kosti trápíme na starých kostrách,, ubezpečit, že je nás podstatně víc než těch, kdo se právě v tuto chvíli radují – například z vrhu kladivem.“

O závodech na historických kolech čtěte více v pondělním vydání – 9. června - Žďárského deníku.