Kliknutím zvětšíte„Byl to opravdu hrozný pohled. Všude byla spousta kouře, kolem se válela spousta bot, které tam zůstaly ležet, spousta zapomenutých mobilních telefonů, protože všichni se odtamtud snažili dostat pryč a utéct. Jak jsme tam chodili, viděli jsme a slyšeli, jak ty mobily vyzvánějí. Volali rodiče, přátelé, kteří se snažili zjistit, co se děje. A nikdo neodpovídal,“ popsal atmosféru ve zničeném nočním klubu Kiss v brazilském městě Santa Maria reportér tamější partnerské pobočky CNN (CNN Band News) Glauber Fernandes. Do klubu vstoupil spolu s dělníky a záchranáři prohledávajícími ohořelé trosky, v neděli 28. ledna 2013.
Požár, který v tomto klubu vypukl o den dříve, v noci na 27. ledna 2013 po druhé hodině ráno, se stal druhou nejsmrtelnější ohnivou katastrofou v celých dějinách Brazílie po ohni, který v roce 1961 strávil brazilský cirkus Niterói. Z rozverného vysokoškolského večírku spojeného s koncertem se tak stala před deseti lety úděsná apokalypsa, jež si vyžádala 245 lidských životů. Většinu obětí přitom tvořili mladí lidé ve věku od 19 do 25 let.
Jak vůbec mohlo v novém tisíciletí, v čase všech možných protipožárních systémů, k takovému neštěstí dojít? Odpověď byla strašidelná: V Brazílii hrozil podobný požár už dlouho. A to, co se stalo v Santa Marii, se mohlo stát kdekoli v zemi.
Pyrotechnický efekt zažehl pohromu
Ten večer se do klubu určeného zhruba pro tisíc diváků nahrnulo na dva tisíce studentů z šesti fakult a přidružených technických oborů Federální univerzity v Santa Marii, aby si tam užili každoroční společnou celonoční party nazvanou „Aglomerados“. Šlo o tradiční víkendový večírek, kterým studenti v tomto brazilském univerzitním městě oslavují konec léta. V pondělí jim měly po letních prázdninách znovu začít přednášky. Těch se ale bohužel bezmála 250 návštěvníků večírku již nikdy nedočkalo.
Večírek začal v jedenáct večer místního času a po tři hodiny si i přes našlapané hlediště udržoval skvělou atmosféru. Na pódiu se střídaly dvě hudební skupiny, Pimenta e seus comparsas a Gurizada Fandangueira. Pak přišla druhá hodina ráno a všechno se navždy změnilo.
Ulice s nočním klubem v brazilském městě Santa Maria několik týdnů po neštěstí.
V té chvíli byla na pódiu kapela Gurizada Fandangueira. Krátce po druhé odpálili dva z jejích členů v rámci vystoupení pyrotechnickou pomůcku podobnou světlici, která měla podtrhnout hudební efekt. Zapálená světlice se však zabodla do nízkého stropu vyplněného speciální akustickou pěnou. Ta zabraňovala tomu, aby hluk z klubu pronikal do domu nad klubem a na ulici. Bohužel ale byla silně hořlavá.
Vzápětí nastala pohroma. Strop začal hořet, a co bylo ještě horší, oheň, který zahučel v přeplněném prostoru bez oken, produkoval také hustý kouř plný jedovatých plynů, konkrétně kyanidu, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého. Ten si vzápětí začal vybírat své oběti v přeplněném a vydýchaném sále, kde se na ploše určené původně pro tisíc lidí tísnil nejméně dvojnásobek tohoto počtu.
Smrt na toaletách
Vypukla panika a tlačenice. Všichni se snažili co nejrychleji najít cestu k východu. „Lidé začali utíkat,“ řekla místní televizi Globo TV přeživší Luana Santos Silvaová. „Spadla jsem na podlahu.“
Ostatní se hrnuli ke dveřím. A ukázal se další problém, respektive tragické bezpečnostní pochybení, jež zásadním způsobem ovlivnilo hrůzný dosah katastrofy. Ačkoli měl klub pravidelně vysokou návštěvnost, ven na ulici se z něj dalo dostat jen jedinými dveřmi. Všechny ostatní vedly na toalety. Jenže ty venkovní nebyly vůbec nijak označeny. Žádná navigace vedoucí k nouzovým východům se v budově nenacházela.
Stovky lidí se tak ve snaze o vlastní záchranu nahrnulo do prostoru umýváren a záchodů. Možná si v hustém oslepujícím kouři mysleli, že je to cesta k východu, možná i věděli, kam míří, ale doufali, že je prostor za dveřmi ochrání před plameny. To se také skutečně stalo, jenže jedovatý kouř, který je při každém požáru v uzavřené budově tím největším zabijákem, si je našel i tam. Když se do domu konečně dostali záchranáři, našli na toaletách desítky mrtvých těl (jejich odhadovaný počet se v různých pramenech liší a pohybuje se od padesáti až přes sto).
„Vypadalo to tam jako ve válečné zóně,“ řekl listu San Diego Union Tribune státní zástupce Valderci Oliveira, který dorazil na místo několik hodin po uhašení požáru a viděl nahromaděné mrtvé.
Ochranka zablokovala východ
Další desítky lidí zahynuly v tlačenici u východu. Na tom se bohužel podílel i naprosto pochybný postup klubové ochranky, která tento východ hlídala. Do sálu a na pódium totiž nebylo odtamtud vidět, takže hlídači netušili, co se vlastně uvnitř děje. Žádným poplašným zařízením či požádním hlásičem budova vybavena nebyla. Když tedy začali první lidé utíkat ven, zavřeli jim hlídači dveře před nosem a nepustili je.
„Pár členů ochranky si nejdřív myslelo, že se v klubu nejspíš strhla nějaká obrovská rvačka. Tak zablokovali dveře, aby jim nikdo neutekl bez zaplacení útraty,“ uvedl Fernandes. Jenže na první prchající lidi, které hlídači takto zastavili, se vzápětí tlačili další a další. U vchodu vypukla smrtelná panika. Než se dveře konečně otevřely, bylo v tlačenici udušeno a ušlapáno několik desítek návštěvníků. Dalších asi 150 studentů bylo v této tlačenici zraněno.
Smrtonosnou zkázu nakonec dovršilo to, že se na sál, v němž se ještě stále nacházeli lidé, zhroutila část prohořelého stropu, který nebyl vybaven žádnými protipožárními sprinklery, jež by se automaticky spustily a pomohly hasit oheň. Mrtvých bylo tolik, že je nedokázala pojmout žádná márnice ve městě, těla byla svážena kvůli identifikaci do Městského sportovního centra. Tam začaly postupně přicházet desítky a stovky rodičů, kteří se nedovolali svým potomků na jejich mobilní telefony.
Výsledek katastrofy vyvolal otázku, zda brazilské úřady vůbec dokážou zajistit bezpečnost na místech, kde se schází větší množství lidí a vedl k celonárodní kontrole veřejných shromažďovacích míst. Pro zemi to byla zásadní věc, protože se v té době připravovala na pořádání mistrovství světa ve fotbale a dále na organizaci olympijských her, jež hostila v roce 2016.
Výsledek kontroly byl strašidelný: podle brazilského kongresmana Paula Pimenty, jenž vedl komisi hledající způsoby, jak zlepšit bezpečnost a požární prevenci ve veřejných budovách, muselo být uzavřeno více než 600 nočních klubů, v nichž se mohla kdykoli odehrát stejná katastrofa jako v klubu Kiss.
Odškodnění? Velmi problematické
Vyšetřování tragédie se vleklo osm let, což představovalo velkou psychickou zátěž zejména po pozůstalé po obětech, kteří se navíc nedočkali žádného většího odškodnění.
„Bral jsem léky, jako většina ostatních rodičů tady, a museli jsme si je platit sami,“ řekl novinářům z tiskové agentury Agencia Brasil Sérgio da Silva, předseda sdružení pozůstalých po obětech, který sám ztratil při požáru dvacetiletého syna.
„Byli jsme zcela ponecháni sami sobě, žádná podpora neexistovala. Nedávno zemřela jedna z maminek, která nám ve spolku pomáhala. Při požáru přišla o své dvě dospívající děti a upadla do depresí. Onemocněla a do sedmi dnů zemřela – prostě se vzdala naděje,“ dodal.
Jedna z tragických chvil následujících po katastrofě. Rodiče přicházejí do Městského sportovního centra identifikovat těla svých dětí.
Po třech letech po požáru byl Silva a další vůdčí osobnosti sdružení dokonce stíhán pro pomluvu, protože po městě rozvěsil plakáty, v nichž vinil státního žalobce Ricarda Lozzu z průtahů vyšetřování. Novinářům Silva řekl, že nevěří, že se soudního procesu s viníky tragédie dožije.
Soud s viníky nakonec začal až v roce 2021. Z odpovědnosti za neštěstí byli obviněni jednak oba majitelé klubu, Eissandro Callegaro Spohr a Mauro Londero Hoffmann, jednak dva členové vystupující kapely, kteří odpálili pyrotechniku, jež zažehla požár, Luciano Augusto Bonilha Leão a Marcelo de Jesus dos Santos. Majitelé klubu byli v prosinci 2021 odsouzeni k 22 a 19 letům vězení, členové kapely dostali oba po 18 letech za mřížemi.
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
