Zažila jste vy osobně nějaký sexuální útok, obtěžování nebo jiný druh násilí?
Chtěla bych vidět ženu, která nezažila, protože je to velmi časté. Jako dítě jsem byla svědkem toho, jak nějaký muž masturboval v autobuse. Až mnohem později mi došlo, co se stalo a udělalo se mi z toho zle. V osmadvaceti letech mě za bílého dne na Václaváku napadl muž a začal osahávat, když jsem šla do kanceláře. Na gymnáziu mě napadli a zkopali v autobuse, protože jsem měla dlouhý vlasy.

Kde je hranice mezi nevhodným chováním a překračováním zákona?
Tu hranici stanoví zákon. Říká, že to je otázka nějaké společenské škodlivosti, závažnosti, něco, co už musí postihovat trestní zákon, protože trestní zákon je takzvané ultima racio, to znamená ta poslední hranice. Je to něco, co nelze vyřešit jiným způsobem. Lidé mohou vyřešit věci v rámci nějakých civilních řízení, a pokud to nejde, a je to už natolik závažné, řeší to trestní zákoník, kde má stát monopol na to, aby lidi trestal a aby vymáhal řádné chování.

Střepem jí pořezal vagínu. Pachatel dostal jen podmínku, popisuje případ advokátka Hrdá:

Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Proč oběť nejde na policii znásilnění oznámit hned?
Jakákoliv oběť znásilnění nebo přeživší, protože to naznačuje, že mohou mít negativní nejenom posttraumatickou zkušenost ale i posttraumatický růst. Oběť má různé možnosti, co může na tom místě udělat. Jednak čin nahlásit, nebo nenahlásit. Nikomu to nikdy neříct, nebo to říct jenom svému doktorovi, nebo jít na gynekologii. Může zavolat svým kamarádům, nebo může jít prostě domů. Nikdo nemůže říct, byla jsi povinna to nahlásit a pokud jsi to neudělala, nebo neudělal, tak si tím přispěl/a k tomu, že ten pachatel to bude dělat dál. Je to tvoje vina. To je nesmysl, Je zcela na oběti, co udělá a myslím si, že není možné ji vyčítat jakoukoliv reakci.

Každá oběť reaguje jinak. Hraje v tom roli životní zkušenost, fyzická konstituce, psychický stav. Dva lidé mohou ve stejné situaci reagovat zcela odlišně právě kvůli tomu, co už třeba v životě zažili, jaké mají právní podvědomí. Oběti v tak akutní stresové situaci mozek hlásí, že při znásilnění zemře. Proto je tam takové to zmrznutí ten disociativní stupor, ten mozek vás vypne, protože si myslí, že prostě zemřete a snaží se vám to zjednodušit. Není prostě možné reagovat podle nějaké linky. Obviňování oběti neboli victim blaming je naprosto špatný přístup. Oběť se nesvěří a ještě jí ublížíte.

Marii bil manžel řemenem za sebemenší prohřešek. Třeba když prohodila pár slov se sousedkou, nebo si nalíčila řasy. Ilustrační snímek
Muž trestal manželku řemenem. Dcera ji pomáhala hlídat, aby nezlobila

Nevzniká právě tím mlčením propast důvěry, nejsou to právě ty okamžiky, kdy začne společnost pochybovat a oběť pak působí nedůvěryhodně?
To asi ano, protože to jsou takzvané laické představy o obětech trestného činu, zejména teda oběti znásilnění. V rámci společnosti a bohužel i v rámci odborné, ty představy přetrvávají, a můžeme se s nimi setkat i v soudních rozhodnutích od soudních znalců, policie a podobně. Je to otázka opravdu toho, že nejsou poučeni, jakým způsobem probíhá v této věci reakce oběti.

Když zabrousím zpětně do zveřejněných výpovědí zneužitých žen v kauze Dominika Feriho, téměř pravidelně se v nich opakují tyto věty: Měla jsem pocit, že by mi nikdo neuvěřil. Byla jsem ztuhlá a strašně jsem se bála. Mockrát jsem si říkala, že to nahlásím. Ale měla jsem strach a bála jsem se to udělat sama. Bála jsme, že mi nikdo neuvěří, protože Feri byl populární. Je tedy zřejmé, že oběti násilí paralyzuje strach, a hraje v tomto případě roli i mocenská síla osobnosti pachatele?
To že se bojíte, že vám nikdo neuvěří, je vlastně základ toho, proč se ty skutky neoznamují, pak je tam stud a v neposlední řadě dává oběť vinu sama sobě. To znamená, kdybych tam nešla, kdybych se nenapila, tohle už mi přece mělo být jasný ex post to vidím. Takový to po bitvě je každý generál. Jenže když jste na místě v té konkrétní situaci, tak vám ty věci nedojdou.

Ilustrační snímek
Překvapivé statistiky: Kdy a od koho hrozí ženám nejčastěji znásilnění

Když se domácího násilí dopouštějí vzdělaní lidé, kteří mají vliv, oběti samozřejmě zpochybňují primárně samy sebe a potom zpochybňuji to, jestli jim někdo uvěří právě kvůli tomu, že ten pachatel vypadá výborně, je společensky uznávaný. Není to otázka nějakých základních pudů, ale je to otázka moci. A samozřejmě čím známější člověk je, tak tím jednodušeji může tu moc zneužít. 

Dovolím si citovat ještě jednu výpověď znásilněné ženy z této kauzy, zveřejněnou DeníkemN a Alarmem: Vzal noční stolek a zatarasil jím dveře, abych nemohla z pokoje odejít. Opakovala jsem, že s ním sex mít nechci, a žádala ho, ať v nátlaku a fyzickém dobývání přestane. Utrhl se na mě, ať prý držím hubu a už nic neříkám, a pak se na mě vrhnul a měl se mnou sex navzdory opakovanému nesouhlasu. Zůstala jsem jako opařená a nedokázala se ani pohnout, byla jsem paralyzovaná. Je to lež a manipulace, jak to označuje obžalovaný Feri nebo jde o uvěřitelné svědectví a jak se nakládá s podobnou výpovědí obecně?
Mě osobně je líto, že se všechny sexuální kauzy teďka vztahují na tuto. Pojďme mluvit obecně. Zmrznutí a disociativní metody, tedy odpojení od mozku jsou podle výpovědí běžné. Je to obranný mechanismus jedince. A jestli je oběť věrohodná musí posoudit soud, který by si měl být vědom specifik viktimizace u sexualizovaného násilí, protože sexualizované násilí je intimní násilí. Je to velmi zraňující druh násilí, který specifický průběhem trestného činu i jeho následky. Při zvažování věrohodnosti konkrétních poškozených a nebezpečnosti toho trestného činu je potřeba je brát v potaz.

Jak se díváte na to, že obžalovaný Feri zveřejnil jména obětí, svědkyň. Proč to udělal a jaký dopad to bude mít na ty ženy? Případně na další oběti znásilnění.
Já to komentovat asi nechci. Je to otázka toho, jakým způsobem vede Feri obhajobu. V jiné kauze, kde zastupuji spoustu obětí proti obviněnému, který je velmi známý, mi všechny jeho oběti hlásily a trvaly na tom, že nechtějí, aby jakkoliv jejich jméno bylo zveřejněno. Aby se na ně poté poukazovalo, to je ta, co se proslavila tím, že ji někdo znásilnil.

Kromě Feriho jména obětí vystavil na dveře síně i samotný soud. Přeci pokud oběti překročí práh vlastního strachu a nahlásí trestný čin,  očekávají jakousi ochranu. Tohle byla přeci dokonalá ukázka toho, jak by to vypadat nemělo. Mýlím se?
Souhlasím. Došlo k pochybení a byl porušen zákon o obětech trestných činů. Nevím, jestli to někdo udělal schválně nebo omylem. Stává se to u spousty kauz. Zapomene se začernit jméno oběti a pachatel v obsílce od soudu zjistí jména i když měla být utajena. Mohou pak mít ty oběti trestných činů vůbec důvěru v systém? Myslím, že ne. A říkám to veřejně a dlouhodobě. Systém je vůči obětem hostilní. Dlouhodobě dochází k exploataci oběti ve smyslu toho, že je využita jako důkazní prostředek, aby se zjistilo, co se kde stalo, a pak jí prostě nějak ožvýkanou ze soudního systému vyhodí. A to je špatně.

Ilustrační snímek
Sexuálního násilí na dětech přibývá. Čtvrtina obětí u soudu nedostane odškodné

V zákonech je proklamovaná sociálně právní ochrana a sociálně psychologická ochrana, ale realita je taková, že psychologů je extrémní nedostatek. Většina z nich není na pojišťovnu a má obrovsky dlouhé lhůty. Tuto ochranu tady suplují neziskové organizace, které nedostávají dost peněz, mají omezené kapacity. Oběti nemají advokáty tak, jak by měli mít. Takže pokud ty složky jako jsou dobrý policista, dobrý státní zástupce, kvalitní znalec a vzdělaný soudce nefungují, je ta situace pro tu oběť vyloženě katastrofální. Říkám to s vědomím člověka, který s nimi pracuje a který tam s nimi chodí a který se s nimi setkává potom, co je ten systém vyplivl.

Cituji vaše slova: Je spoustu kauz, za které je podmínka vhodná. Zajímalo by mě, kdy je tedy podmínka vhodná?
Máme rozdíl mezi souloží a pohlavním stykem. Pokud oběť nenese závažné psychické následky, právě třeba z toho, že vám někdo mačká prsa nebo něco takového a ten pachatel projevuje opravdovou lítost, tak není důvod, proč bychom ho měli zavírat do vězení. Chtěla bych, aby se nebagatelizovaly trestné činy v jejich následku i v jejich nebezpečnosti, což je příčinou ukládání těch nízkých trestů. Protože když se podíváte na ty rozsudky, je jasné, že  bagatelizace tam jsou, a právě vedou k tak nízkým trestům. Nedávno jsem kupříkladu zveřejnila rozhodnutí soudu, kde stálo: pro oběť bylo jistě méně traumatizující, že ji znásilňuje někdo blízký, než kdyby to byl člověk cizí.

To nemyslíte vážně?
Moje reakce byla mnohem sprostší, a to jsou všechno věci, které potom umožňují ukládat soudům podmíněné tresty. A v okamžiku, kdy se odstraní tyto mýty, to bagatelizování, uvidíme ve své nahotě, že sexualizované násilí je druhý nejzávažnější trestný čin pro oběť po vraždě. 

Na stránkách Beztrestu.cz uvádíte, že za trestný čin znásilnění je u mnohých případů jen podmíněný trest. Je i toto důvod, proč mnoho žen tyto skutky neoznamuje? Protože je to řekněme výsměch těm obětem?
Tady nejde apriori o ten trest, ale o to, co vede k jeho ukládání. A v okamžiku, kdy se dozvíte, že když vás někdo znásilnil, zase tak moc si to neberete, protože to je váš dědeček a že by pro vás bylo lepší, kdyby vás někdo znásilnil v parku, nebo že se pachateli ukládá podmínka za to, že vás znásilnil lahví a rozbil se vám ve vagíně střep a vy jste z toho pořezaná s odůvodněním, že prostě měl erektilní dysfunkci, a tak byl frustrovaný, tak proč byste to hlásila?

Advokátka Lucie Hrubá a Bohumila ČihákováAdvokátka Lucie Hrubá a Bohumila Čiháková.Zdroj: Deník/Bohumila Čiháková

Kolik takových případů řešíte?
To vám nepovím, já si nevedu přesné statistiky, ale myslím, že v současné době máme asi 300 kauz, které jedou.

A kolik se jich dostane před soud?
Všechny, plus ty, které mají zahájeno trestní řízení, nebo se snažíme, aby bylo zahájeno. Protože když devatenáctkrát někoho zmlátíte, je to podle policie pořád jen devatenáct přestupků, a ne jeden trestný čin. Pak máme kauzy, kdy pro oběť není priorita trestní řízení, ale je důležité se odstěhovat od manžela, rozvést se, vyřešit děti, vyřešit majetek, být od pachatele co nejdál a mít klid. A to že, ji manžel znásilňoval prostě nahlašovat nechce. Bylo by to pro ni stresující. Bylo by to další řízení, na které nemá oběť psychicky prostor. Takže neoznamujeme všechny kauzy, které jsou trestnými činy, naši klienti to nedělají a já nemám důvod je k tomu nutit, pokud tam není zákonná povinnost.

Jak to že je násilí často podhodnocováno oproti jiným trestným činům? Jde o zažité předsudky společnosti a soudu?
Ty předsudky jsou jasně dané, trestními řízeními prochází bagatelizace, mýty nebo to, že je to špatný sex. K povšimnutí byste musela mít vypíchnuté oko, přeraženou pánev a rozlámaný kosti, jinak je to vnímáno tak, že se vám vlastně zas tak moc nestalo. To, že jste mrtví uvnitř, nikdo neřeší. A když chodíte do práce nebo se věnujete koníčkům, soud na to zase nahlíží tak, že ze znásilnění těžkou posttraumatickou stresovou poruchu vlastně nemáte. Takže zaprvé, nepracovat si může dovolit málo kdo, musíte se postarat o děti a za druhé práce a koníčky jsou snad jediná věc, která oběť drží při životě, aby se nezabila.

I proto jste spoluzaložila neziskovou organizaci Bez trestu a následně uspořádala pochod Prahou, abyste poukázali na nízké nebo zcela absentující tresty? Máte od veřejnosti či soudců nějaké reakce?
Ty pochody už byly tři. Reakce jsou ze strany veřejnosti velmi pozitivní, myslím si, že o sexualitě a domácím násilí se ve společnosti mluví mnohem víc a že level pozornosti je teď nastavený tak, že to nesmí jít níž. Naše organizace zveřejňuje celé rozsudky včetně odůvodnění. Jen odstraníme jména, aby nebyla možná identifikace poškozených. Soudci, kteří organizaci Bez trestu podporují a znají, se mnou souhlasí když vidí ty zveřejněné rozsudky, ale samozřejmě nikde nahlas neřeknou, že jsou ty rozsudky pro justici bagatelizující, nedůstojné a zahanbující. Nemyslím si, že se dožiji toho, že by se v České republice přestalo bagatelizovat sexualizované domácí násilí, ale bylo by fajn, kdyby se toho dožily alespoň moje dcery.

Domácí násilí je velký problém, za který se mnoho lidí stydí. A neřeší to.
Psycholožka o domácím násilí: Oběti by si měly vést deník, zaznamenat incident

V čem podle vás nejsou tresty spravedlivé? A pomohly by zákonné změny?
V první řadě by mělo být povinné vzdělávání soudců, kteří tuto věc soudí. Protože v okamžiku, kdy nebudou podléhat mýtům, začnou ukládat tresty mnohem adekvátnější a nebude potřeba zvyšovat hranice. Za znásilnění je až deset let, ale já jsem neviděla nikoho, kdo by dostal deset let za znásilnění dítěte. Tresty se ukládají pořád někde ve spodní polovině, na hranici spodní sazby nebo i pod ní. Myslím si, že by ke změně stačila vyhláška, jednací řád, kterou dělá ministerstvo spravedlnosti. A ještě by mělo dojít k změně toho, jakým způsobem máme upravené sexuální delikty v trestním zákoníku.

Máme velmi krátké promlčecí lhůty, máme naprosto přežitou úpravu pohlavního zneužití a za třetí nám chybí úprava znásilnění z pozice moci, kde bychom znásilnění chlapce či dívky otcem, strýcem nebo vedoucím táboru kvalifikovali jako znásilnění dítěte z pozice moci, teď se to všechno dělá jenom na pohlavní zneužívání, protože to dítě se s pachatelem neporvalo a nebylo tam použito násilí. Ty důsledky na dětech jsou fatální.

Znamená to, že i aktuálně velmi sledované kauzy bývalého politika Feriho nebo psychiatra Cimického, u obou jde o obvinění ze sexuálního obtěžování, znásilnění a pokus o něj, mohou být rozhodnuty v neprospěch oběti právě proto, že chybí tyto zákonné změny?
To je hrozně těžká otázka. Kauzu Feri osobně neznám a obžalobu jsem nečetla. U druhé kauzy se nebudu vyjadřovat, protože právě běží a zastupuji v ní většinu obětí. Ale měla jsem jinou kauzu, o které můžu mluvit se souhlasem klientky, která čelila dlouhodobému domácímu násilí, kdy ji manžel zamknul doma, vyhrožoval, že něco provede její kočce, a tak dlouho jí nutil k sexu až řekla dobře, jestli nepotřebuješ můj souhlas tak dělej, co chceš. On s ní začal souložit, klientka plakala, odstrkovala ho, prosila ho, ať to nedělá. Po aktu jí napsal SMS zprávu, promiň, já jsem tě znásilnil.

Soud ho zprostil s odůvodněním, že ta klientka se sama svlíkla a řekla mu: tak teda dobře, tak dělej. Soud tehdy řekl, že kdyby to bylo proti souhlasu, tak by mu to stačilo. Já se osobně domnívám, že to zproštění tady bylo chybné, když jsem naposledy mluvila s tou klientkou, řekla mi, že se jde zabít a od té doby se mi neozvala. Vůbec nevím, co se s ní stalo. 

Vy jste během našeho povídání použila i příměr, že se ke znásilnění přistupuje jako ke špatnému sexu. Takto si ho vykládá společnost nebo i soudy?
I soudy. Dokonce mi jeden soudce o přestávce při projednávání znásilnění v rámci manželství vyloženě řekl, paní doktorko, za tohle ho přece nemůžu poslat do tepláků, když s ním spala, i když se jí to nelíbilo. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že znásilnění rozhodně není otázkou špatného sexu. Znásilnění je vražda duše. Je to pocit naprostého zranění, že vás někdo zradil, že použil vaše tělo proti vaší vůli.

Ženy narážejí na nepřesnou formulaci znásilnění v trestním zákoníku, která zdaleka nepostihuje všechny situace
Oběť není schopná klást odpor. Znásilnění by měl být každý sex bez souhlasu

Člověk, který je vám nejbližší vás má chránit a tohle prostě není špatný sex. A to, že naše babičky a naše matky byly zvyklé, že jsou povinné dát manželovi, i když se jim to nelíbí a ulevit si od pocitu nechtění hudbou či myšlenkou na něco jiného, neznamená, že to naše generace nebo generace našich dětí musí strpět. Znásilnění manželky je trestné od roku 1951, takže když nechcete mít sex, tak ho proboha nemějte.

Co vnímáte jako největší mýtus ohledně sexuálního násilí očima české veřejnosti?
To že si za to může oběť sama. Za znásilnění si nikdo sám nemůže.

Řekněte nám na závěr pár advokátních rad. Co má udělat dítě, žena či muž, pokud se stane obětí znásilnění?
Vyhledejte help line. Pokud máte akutní zranění, tak samozřejmě nemocnici, nemusíte se bát nechat vyšetřit, nemocnice nemá ohlašovací povinnost. U dítěte je to samozřejmě jiné. Vyhledejte psychologickou pomoc. Vyhledejte akutní krizovou intervenci, kterou poskytuji help line chaty různých neziskových organizací. Pokud si nejste jistí, jestli to budete chtít hlásit, vyhledejte advokáta, který je na to specializovaný. Máte právo na právní pomoc od prvního kontaktu s policií zdarma. Advokáta platí stát. A nenechte se nutit do něčeho proti své vůli.

Advokátka Lucie HrubáAdvokátka Lucie Hrubá.Zdroj: Deník/Bohumila ČihákováLucie Hrdá je členem Unie obhájců České republiky a národním tutorem vzdělávacího programu Rady Evropy pro právní profesionály HELP. V roce 2020 se stala laureátkou Ceny Františky Plamínkové. V roce 2021 se stala laureátkou ceny Flamma pro inspirativní právničky.

V roce 2021 se také dostala na třetí místo v žebříčku nejvýznamnějších advokátek České republiky podle časopisu Právní rádce. Je také spoluzakladatelkou Bez trestu, organizace usilující o to, aby se veřejnost dozvěděla o tom, jak se (ne)trestá v České republice sexualizované a domácí násilí, chce zlepšit vzdělávání soudců ve věcech viktimologie a psychologie, a také se zasazuje o vznik funkční databáze všech trestních rozsudků www.beztrestu.cz.