Jedna z nejsmutnějších okolností je spjata s populární pohádkou Šíleně smutná princezna. V rolích dvou znepřátelených králů, do jejichž drobných půtek přilévají síru intrikánští rádcové, dnes známe Jaroslava Marvana a Bohuše Záhorského.

Původně však oblékal královský hermelín „otce“ Heleny Vondráčkové Rudolf Deyl. Poslední klapky se bohužel nedožil. Zemřel nečekaně, po infarktu uprostřed natáčení, v pouhých 55 letech. Ani bleskově přivolaný lékař už mu neuměl pomoci.

Šíleně smutná princezna - Znám jednu starou zahradu: 

Zdroj: Youtube

„Šíleně smutná“ událost poznamenala z celkem pochopitelných důvodů atmosféru na natáčení natolik, že se film málem nedokončil. Herci vnímali událost jako špatné znamení a nechtěli v práci pokračovat.

Režisér Bořivoj Zeman musel vyvinout maximum své diplomacie, aby štáb i herce přiměl se na plac vrátit.

Deylovo místo zaujal narychlo Bohuš Záhorský, který - ač nerad - přistoupil na to, že nenechá štáb ve štychu. Pro diváky je dnes neodmyslitelnou personou této hudební pohádky, 21. listopad 1967 už ale navždy zůstane dnem smutné vzpomínky na tragický odchod jeho kolegy Rudolfa Deyla. Spolu s ním odešel i nenapodobitelný hlas medvídků ze série Pojďte, pane, budeme si hrát. Vystřídal ho František Filipovský.

Došly vlasy, zato ran bylo dost

Nejen pohádky, ale i legendární filmy, bez nichž si není možné představit vánoční svátky, mají své perličky a temné momenty ze zákulisí. Třeba Pelíšky. Populární rodinný snímek, který Jan Hřebejk natočil na motivy knižní předlohy Petra Šabacha Hovno hoří!, měl být původně jen televizní inscenací. Nakonec se ale producentský tým (šťastně pro diváky) rozhodl pro celovečerní film do kin. Financování nebylo lehké, a když už se konečně sehnaly peníze a začalo točit, hned druhý den se ztratil scénář s režijními poznámkami. Vypukla panika, nakonec se ale vzácný text našel mezi rekvizitami.

Helena Vondráčková v dokumentu Helena.
Helena Vondráčková: Teď bych chtěla být šíleně veselou princeznou

Filmaři čerpali stejně jako autor předlohy z příhod, které zažili ve svém dětství nebo mládí. V lecčems se ale při natáčení pohybovali na hraně. Neúnavný vyznavač improvizace a autenticity Jaroslav Dušek si tu kupříkladu užil s porostem hlavy. Vzpomínáte na scénu, v níž jeho postavě Sašovi Mašláňovi chytnou v koupelně u plynové karmy vlasy? Celkem ji musel herec absolvovat šestkrát, a tak nakonec prostě „došel materiál“. Museli nastoupit maskéři a donést herci příčesek…

Ani další scéna s ohněm – kdy Šebek v podání Miroslava Donutila zapálí skleničku s panákem a vyfoukne hořící plamen - nebyla úplně snadná. Nacvičovalo se celý den, na plac byli povoláni pro všechny případy pyrotechnici. Hřebejk (a bezesporu i sám Donutil) se ale nadále strachoval o hercovo bezpečí, plameny byly příliš blízko jeho tváře. Nakonec přišel na dobrý nápad: postavil za Miroslava Donutila asistenta režie, který třímal zapálenou svíčku a v klíčový moment stříkl do plamene lak na vlasy, aby jaksepatří „zahořela“. Trik se ovšem nepovedlo tak úplně zakamuflovat, takže pozorný divák si může všimnout kousku plamenometu za hercovou hlavou.

Pelíšky - nejlepší scény z filmu: 

Zdroj: Youtube

A do třetice: oblíbená scéna se Sašou Mašláňem-Jaroslavem Duškem a nevinnou otázkou na školní půdě „Hledáš někoho, soudruhu?“ Rána holí, kterou mu vzápětí Kraus v podání Jiřího Kodeta uštědří, ve scénáři nebyla. Filmaři se pro ni rozhodli až na place. Během příslušné klapky se však věci trochu vymkly kontrole. Kodet se do akce natolik položil, že dal Duškovi větší ránu, než měl v plánu. Duška poněkud zaskočil a výsledkem byla několikadenní modřina, z níž se ostatním ježily vlasy na hlavě.

Kruté žerty s čerty

Oheň není jen vděčný filmový efekt, ale i věčná výzva a hrozba. Své o tom ví Hynek Bočan a herci jeho nesmrtelné pohádky S čerty nejsou žerty. Když máte ve filmu peklo, bez plamenů se zkrátka neobejdete. Natáčení se proto muselo několikrát stopnout kvůli tomu, že na čertech vzplály neplánovaně kostýmy. Byl mezi nimi i jeden z hlavních představitelů Ondřej Vetchý, který hraje hodného čerta Janka. Po jedné ze scén jej nechal režisér pro jistotu odvézt z placu do nemocnice, plameny se roztančily po jeho kostýmu příliš nebezpečně.

Byli ovšem tací, kteří měli svá citlivá místa jinde. Třeba majitel barokního kočáru, který ho propůjčil k natáčení. Když se kaprálovi alias Petru Nárožnému podařilo v jednom záběru ulomit nechtěně jeho dveře, nelétaly na scéně ohnivé jiskry, nýbrž hořké slzy.

Pohádka S čerty nejsou žerty
KVÍZ: Peklo není žádný holubník! Jak dobře znáte pohádku S čerty nejsou žerty?

Kromě pekla (jež se mimochodem točilo v uměle vyhloubených jeskyních u České Lípy, kde prostory využívala okupační sovětská armáda pro sklad brambor – které byly dočasně kvůli filmu přestěhovány) se točilo i ve mlýně u Střehomi nad rybníkem Komorník. Tady došlo k nemilé záměně koní, respektive jejich barvy. Bočan si přál kvůli peklu černé, dostal ale hnědé. Vyřešil to bryskně – nechal je nabarvit. Samo peklo se ale proti němu tehdy spiklo, začalo pršet. A z vraníků byli znovu hnědáci.

Trable s císařem i pekařem

Mimořádně komplikované natáčení provázelo i další populární pohádku Císařův pekař a Pekařův císař. To, že se během natáčení měnil režisér (Martin Frič za Jiřího Krejčíka, který si nesedl s Janem Werichem) a z valné části i herecké obsazení, je už známá věc.

Připomeňme pro pořádek, že Karel Höger, který hrál v Krejčíkově verzi Kellyho, využil přestávky v natáčení (když se Werich v koupelnové scéně zranil) a vystoupil z projektu. Jeho kostým oblékl Jiří Plachý, jenž měl původně hrát vyslance krále Matyáše (toho v dnešní verzi hraje Vladimír Leraus). Do role alchymisty Scotta si Werich prosadil po změně režiséra místo Saši Rašilova svého favorita Františka Černého.

Císařův pekař a pekařův císař (1951)Císařův pekař a Pekařův císař (1951)Zdroj: se svolením České televize

Krejčíkova favoritka Irena Kačírková alias Sirael z filmu také vypadla, dnes víme, že císařova tajemná múza má tvář Nataši Gollové. Mimochodem, pro herečku to byla šance vrátit se znovu na pražskou scénu – po těžké poválečné kritice, jež na ni dopadla kvůli diskutabilnímu obvinění z kolaborace (kvůli vztahu s ředitelem barrandovských ateliérů Willym Söhnelem), skončila na několik let v Českých Budějovicích.

Tři oříšky pro Popelku. Liboše Šafránková (s kuší) převlečená za myslivce
Tři oříšky pro Popelku: Mělo jít o letní hit, film ukrývá přesuny v čase i místě

Maršála Rusworma měl hrát Jan Pivec, ten ale natáčení odmítl. Druhý adept Zdeněk Štěpánek naopak na nabídku kývl, a dlužno říct, že mu uniforma jako vždy náramně slušela.

Ve filmu figurují i Věra Chytilová (jedna z dvorních dam), Ladislav Rychman (nosí na zádech psací stolek) a Vladimír Svitáček (během finální budovatelské písně žongluje s míčky vedle Jany Werichové, prodavačky květin).

Pohoršení Vídeňáci

Došlo i na cenzuru. Začínala tuhá 50. léta a natočený materiál musel režisér ukázat generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému, aby rozhodl, zda je film ideologicky korektní. Také se bedlivě zkoumalo, jestli Werich při zmíněném zranění náhodou neurazil dělnickou třídu (při nešťastném uklouznutí z vany jej ošetřoval na místě hasič, kterého prý herec častoval nevybíravými slovy…).

Natáčení bylo zkrátka martyrium, na něž leckteří zúčastnění nevzpomínali právě s úsměvem na tváři. Pohádka ale slavila velký úspěch, a to i za našimi hranicemi, včetně Rakouska. Jediné, co sousedé neskousli, bylo pojetí habsburského panovníka. Jistý vídeňský list otiskl podle filmového historika Pavla Taussiga následující poznámku: „Rudolf II., který je nám známý jako duševně čilý a kouzlem obestřený vládce, se tu jeví jako úplný pitomec.“

Inu, jiný kraj, jiný mrav a jiný smysl pro humor. 

Nezapomeňte si koupit speciální vánoční TV magazín.Nezapomeňte si koupit speciální vánoční TV magazín.Zdroj: Vltava Labe Media