Ceny obědů se pohybují v limitech do 47 korun pro žáky prvního stupně, o tři koruny více pro žáky toho druhého. Středoškoláci mají zaplatit maximálně 54 korun. Potraviny ale zdražily o desítky procent, zejména ty úplně základní, ze kterých jídelny vaří denně. A ještě se zvednout mají. Jsou ty částky dostatečné?
Ceny obědů se změnily letos v únoru ministerskou vyhláškou a k její novele došlo po téměř jedenácti letech. Je to samozřejmě pomoc, kterou se stát snaží reagovat, ale problémy škol se tím nevyřešily. Dál čelí cenám energií, zdražily třeba obaly.

Takže hledají cestu, jak tomu čelit.
Ano, ale lehké to samozřejmě není, protože možností je málo. V podstatě jsou to jen dvě roviny – najít způsob, jak se do rozpočtů vejít nebo zvýšit cenu obědů. A přestože nám vyhláška dala prostor, velká část škol k tomu přistoupit nechce a nechce obědy zdražit. Chápou, že je to zátěž pro rodiče a chtějí se tomu s ohledem na ně vyhnout. Takže spíš volí tu cestu, že upravují jídelníčky a vaří z potravin tak, aby se do rozpočtů vešly.

To ale musí být náročné z hlediska spotřebního koše, který určuje, z jakých potravin a v jakém množství musí jídelny pro žáky vařit.
Je to náročné. Není možné nahradit například veškeré druhy masa jedním, které je ze všech nejlevnější nebo se vzdát ovoce jen proto, že je drahé. Pro vedoucí jídelen je to náročný úkol.

close Prezident Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc info Zdroj: se svolením ZŠ Pečky zoom_in Prezident Asociace ředitelů základních škol Luboš ZajícMají školy nějakou možnost vylepšit si rozpočtovou bilanci a získat nějaké prostředky navíc? Vedete debatu třeba o tom, zda nezdražit kroužky, poplatky za školy v přírodě a podobně?
Pokud k něčemu takovému školy přistoupí, pak ty prostředky využívají zase na oblast, odkud je čerpají. Protože náklady se zvedly úplně ve všem. Představa, že by si tím školy nějak mohly přivydělávat, je mylná. Některé školy cestu, jak zvýšit příjmy a vybalancovat zdražování obědů pro žáky, našly v zavedení doplňkové činnosti. Třeba tím, že začaly vařit i pro veřejnost.

Podle různých průzkumů a studií je i vynaložených tisíc korun měsíčně za obědy pro řadu rodičů problém. Organizace Women for Women loni uvedla, že na školní oběd nemá rodina každého osmého dítěte v Česku a situace se má jen zhoršovat. Vnímáte, že přibývá rodičů, kteří nouzi u obědů řeší a nemají na ně peníze?
Ty počty určitě neklesají. Nicméně, momentálně naštěstí neřešíme to, že by rodiče přemýšleli, kde napjatým rozpočtům doma ulevit a proto se rozhodli šetřit na dětech a odhlašovali je ze školních jídelen. Neříkám, že se to tak někde nestalo, ale určitě to není masový jev nebo trend. Prohloubily se ale určitě ještě více problémy těch rodin, které je řešily už dřív.

Jsou školní jídelny pro žáky důležité ještě z nějakých jiných důvodů, než kromě toho, že jsou pojistkou alespoň jednoho teplého jídla denně?
Samozřejmě a citelné je to obzvlášť u dětí ze sociálně vyloučených lokalit nebo z nízkopříjmových rodin. Ty mají často problém zapadnout do kolektivů mezi své spolužáky. Školní jídelna je místem, kde se děti nejenom nají, ale setkávají se se svými vrstevníky i mimo vyučování, mimo přímý vzdělávací proces. Získávají tu správné společenské a hygienické návyky. Pokud se toho neúčastní, v podstatě se jen ještě víc prohlubuje jejich vyloučení a to je problém.

Mají rodiče nějakou možnost, za určitých okolností, získat od školy nějakou úlevu na cenách?
Co se týče školního stravování, v tomto případě to určitě nejde. Školám vznikají přímé náklady. Mohou vyjít rodičům vstříc například snížením poplatku za školní družiny. Co se obědů týče, pokud nízkopříjmové rodiny skutečně chtějí dětem oběd zajistit, velmi dobře funguje systém sociálního zabezpečení ze strany státu, který spolupracuje s řadou neziskových organizací. Třeba už zmiňovaná organizace Women for women. Možnosti jsou také přes formy státní podpory, přes úřady práce a krajské úřady. Není důvod, aby dítě zůstalo bez oběda, vyřešit se to dá a prostředky na to v této kombinaci jsou.